# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1414/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1414/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:2.US.1414.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 6. 2011
- Datum zveřejnění: 24. 6. 2011

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatelka se, s odvoláním na porušení jejích základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Současně uvedla, že ústavní stížnost doplní s advokátem, který jí bude určen Českou advokátní komorou.

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Z obsahu podání je zřejmé, že navrhovatelka nejenže nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení, ale její podání nesplňovalo ani další náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Z elektronické evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že navrhovatelka podala od roku 1995 k Ústavnímu soudu 86 ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byla opakovaně vyzývána k odstranění vad návrhu a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem.

Navrhovatelce je tak z mnoha předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby vady odstranila před podáním ústavní stížnosti. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ostatně i tento právní závěr je navrhovatelce znám již z usnesení Ústavního soudu např. sp.zn. IV. ÚS 15486/09, sp.zn. IV. ÚS 281/09, I. ÚS 1101/09, I. ÚS 784/10, jimiž rovněž došlo k odmítnutí návrhu, aniž by byla navrhovatelka vyzývána k odstranění vad podání.

Ústavní soud poukazuje rovněž na skutečnost, že přes avizované doplnění ústavní stížnosti tak stěžovatelka do dnešního dne neučinila.

Ústavní soud tak v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1414/11-1)