# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1412/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1412/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:2.US.1412.09.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 2. 2010
- Datum zveřejnění: 23. 3. 2010
- Dotčené předpisy: 182/2006 Sb., § 192 odst.1, § 198 odst.1, § 199 odst.1, § 201 odst.1

## Výrok

Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje.

## Odůvodnění

Plénum Ústavního soudu spojilo všechny návrhy shora citovaných stěžovatelek usnesením ze dne 1.12.2009 sp. zn. II. ÚS 1412/09 a věc je vedena pod sp. zn. II. ÚS 1412/09.

Stěžovatelky namítají v ústavní stížnosti, že nesprávné přihlášení, resp. uznání (nepopření) konkrétních pohledávek vedlejších účastníků (určitých jiných věřitelů v insolvenčním řízení) insolvenčním správcem, značí v důsledku zkrácení uspokojení jejich pohledávek, tedy dotčení jejich práv, především práva vlastnického. Rozhodnutí insolvenčního správce o uznání nebo popření pohledávek totiž určuje závazně právo věřitele na jeho poměrné uspokojení v rámci insolvenčního řízení (včetně dalších důsledků). V případě uznání pohledávky věřitele se tedy důsledně vzato rozhoduje (mimo jiné) o výši (poměrného) uspokojení ostatních přihlášených věřitelů, jejichž pohledávky si v konkurzu vzájemně konkurují. Pokud insolvenční správce nepopře sporné pohledávky, nedá ostatním věřitelům (tedy i stěžovatelkám) možnost, aby skutečná pravost, výše a zajištění pohledávek byla zjištěna před nezávislým a nestranným soudem v rámci insolvenčního řízení, a není tak tím naplněn požadavek základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatelky rovněž vytýkají napadenému rozhodnutí insolvenčního správce nepřezkoumatelnost, a tím dotčení jejich práva na spravedlivý proces.

Současně stěžovatelky navrhují zrušit dle jejich názoru protiústavní následující ustanovení insolvenčního zákona: § 192 odst. 1 věta první a věta za středníkem, § 198 odst. 1, § 199 odst. 1, § 201 odst. 1.

Druhý senát Ústavního soudu neshledal důvod k odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelek podle § 43 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnými navrhovatelkami, řádně zastoupenými, návrh není nepřípustný a Ústavní soud je k jeho projednání příslušný.

Uplatněním napadených ustanovení, z nichž plyne absence práva popřít pohledávku jiného věřitele (některých vedlejších účastníků), nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Rozhodnutí insolvenčního správce o tom, že přihlášenou pohledávku uznává nebo popírá (příp. v jakém rozsahu), určuje závazně právo věřitele na jeho poměrné uspokojení v rámci insolvenčního řízení (včetně všech dalších důsledků spojených s výsledkem přezkumu), a současně se závazně rozhoduje o právu všech ostatních věřitelů na jejich poměrné uspokojení. Napadená ustanovení insolvenčního zákona přitom vychází z eliminace práva věřitele (tedy i stěžovatelek) popírat přihlášenou pohledávku (jiného) věřitele, přičemž ani insolvenční správce toto zákonem vyloučené právo stěžovatelek nesuploval tím, že by příslušné pohledávky jiných věřitelů popřel (ani soud tak neučinil). V tomto smyslu může být zasaženo základní právo stěžovatelek dle čl. 11 odst. 1 Listiny na ochranu majetku, jejich základní právo domáhat se ochrany svých práv u soudu či jiného orgánu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, a může být dotčen i čl. 4 Ústavy, dle kterého je ochrana základních práv a svobod pod ochranou soudní moci. Druhý senát proto neshledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem II. senát Ústavního soudu řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přerušil a návrh na zrušení citovaných ustanovení insolvenčního zákona postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1412/09-2)