# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1374/26

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1374/26
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:2.US.1374.26.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 8. 2026
- Datum zveřejnění: 28. 9. 2026
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/trest odnětí svobody (zákonné uvěznění)
- Klíčová slova: trest/výkon, trest odnětí svobody
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.2; 40/2009 Sb., § 91 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení svého práva na soudní ochranu a principu presumpce neviny.

2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že Okresní soud v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") stěžovatele dříve uznal vinným z několika trestných činů souvisejících s řízením automobilu. Poté, v roce 2022, okresní soud podmíněně upustil od výkonu zbytku uložených trestů. Po uplynutí zkušební doby podmíněného upuštění okresní soud zjistil, že stěžovatel se ve stanovené zkušební době dopustil přestupku v dopravě - řídil osobní automobil pod vlivem alkoholu. Protože je stěžovatel podle okresního soudu nadále značně neukázněným řidičem, a k jeho nápravě je možno dospět jedině nařízením výkonu zbytku trestu, rozhodl napadeným usnesením, že stěžovatel podle § 91 odst. 1 trestního zákoníku vykoná zbytek uložených trestů.

3. Krajský soud Brně (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele. Krajský soud potvrdil, že spáchaný přestupek svědčí o nezodpovědném přístupu stěžovatele a marném plnění výchovné funkce dříve uloženého podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestů. Krajský soud zdůraznil, že stěžovatel přestupek spáchal úmyslně a šlo opět o řízení pod vlivem alkoholu, což bylo podstatou jednání, za které mu byl uložen trest, jenž má stěžovatel vykonat.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že nemělo dojít k přeměně zbytku nevykonaného trestu, protože podle něj pro to nebyly splněny zákonné podmínky.

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, je včasná a přípustná. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.

6. Nynější ústavní stížnost je na samé hranici projednatelnosti. Obsahuje jediné konkrétnější tvrzení o porušení ústavně zaručených práv a svobod. Ústavní soud ovšem neshledal, že ústavní stížnost je vadná, protože i na podkladě tohoto tvrzení lze napadená rozhodnutí alespoň rámcově přezkoumat. Strohému obsahu ústavní stížnosti ovšem nutně odpovídá rozsah přezkumu Ústavním soudem (viz usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. I. ÚS 1280/23, bod 8 usnesení ze dne 20. 2. 2024 sp. zn. IV. ÚS 4/24 či bod 7 usnesení ze dne 4. 9. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1774/24).

7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví. Proto reaguje jen na taková pochybení obecných soudů, která vyvolávají skutečné negativní dopady na ústavně zaručená práva nebo svobody, anebo je alespoň ohrožují. Ústavní soud se proto zabývá pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatele.

9. Namítá-li tedy stěžovatel, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro vykonání zbytku uloženého trestu podle § 91 odst. 1 trestního zákoníku, uvádí Ústavní soud, že k argumentaci o naplnění těchto zákonných podmínek směřovala v podstatě celá část odůvodnění napadených rozhodnutí. Okresní soud i krajský soud konkrétně hodnotily povahu přestupku stěžovatele, o jehož spáchání opřely svůj závěr, že se stěžovatel ve zkušební době neosvědčil. Soudy se vypořádaly i s eventualitami ponechání podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestů v platnosti, stanovení dohledu, prodloužení zkušební doby, uložení přiměřených omezení a povinností, či uložení povinnosti podrobit se terapeutickému programu pro řidiče. Argumenty soudů jsou věcné, konkrétní, odůvodnění napadených rozhodnutí jsou přezkoumatelná. Ústavní soud v závěrech soudů nenalézá žádný projev svévole.

10. Proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1374/26-1)