# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1352/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1352/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.1352.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 3. 7. 2007
- Datum zveřejnění: 23. 7. 2007
- Klíčová slova: opravný prostředek - řádný
- Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 65

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí finančního úřadu, kterým jí bylo vyměřeno daňové penále za daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. 12 - 31. 12. 2004, a zrušení rovněž shora uvedeného rozhodnutí finančního ředitelství, kterým nebylo vyhověno jejímu odvolání. Stěžovatelka je přesvědčena o neústavnosti napadených rozhodnutí, neboť penále za pozdní úhradu daně jí bylo vyměřeno za promeškání, které stěžovatelka prokazatelně nezpůsobila.

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.

Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 cit. zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

V projednávané věci je třeba za procesní prostředek, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje - ve smyslu uvedených ustanovení - považovat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, kterou dle ust. § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, může podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, a kterou se může domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Z obsahu ústavní stížnosti však není patrno, že by stěžovatelka možnosti podat proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím správní žalobu ve smyslu příslušných ustanovení zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, využila.

Za tohoto stavu, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1352/07-1)