# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1339/23

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1339/23
- ECLI: ECLI:CZ:US:2023:2.US.1339.23.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 6. 2023
- Datum zveřejnění: 19. 7. 2023
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
- Klíčová slova: advokát/ustanovený, advokát/odměna, náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1; 141/1961 Sb., § 153 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 18. 5. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Krajský soud v Plzni uložil stěžovateli napadeným rozhodnutím v souladu s § 153 odst. 1 tr. řádu nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovené obhájkyni v částce 60 763 Kč, a to v souvislosti s poskytnutím právní služby v případě podaného návrhu na obnovu řízení. O následně podané stížnosti rozhodl Vrchní soud v Praze napadeným usnesením tak, že ji zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že se nachází déle než 30 let ve výkonu trestu odnětí svobody a v důsledku toho je zcela nemajetný a nevlastní žádný movitý či nemovitý majetek. Dále uvedl, že je pracovně zařazen a pobírá měsíčně částku 3 600 Kč. Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí sice uvedl, že na účtu odsouzeného je evidována suma vyšší, než 35 000 Kč a pouze s penězi převyšujícími tuto hranici může odsouzený disponovat. Vzhledem k tomu, že tato základní částka, jejíž výše je stanovena vězeňskými předpisy se již na účtu odsouzeného nachází, z každé jeho další měsíční mzdy mu zde narůstají disponibilní úspory, ze kterých mohou být náklady na jeho obhajobu strhávány.

Stěžovatel namítá, že dosáhl věku pro přiznání starobního důchodu a nelze s jistotou stanovit, jak dlouho bude ještě schopen vykonávat stávající pracovní činnost. Částka, která byla pravomocně vyčíslena jako odměna a náhrada hotových výdajů advokáta, značně přesahuje současné a v podstatě i budoucí majetkové poměry stěžovatele.

III.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud nejprve připomíná, že k otázce náhrady nákladů řízení se ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující indikaci porušení základních práv a svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před soudy vedlejší, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například pokud zjistí extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo že by bylo zasaženo i jiné základní právo (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 653/03 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 nebo II. ÚS 2135/12).

Ústřední námitkou stěžovatele je tvrzení, že se déle než 30 let nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a tudíž je nemajetný. K uvedenému lze konstatovat, že z rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že je stěžovatel pracovně zařazen a tudíž pobírá měsíční mzdu, byť nijak velkou. Nicméně to neznamená, že by mu za účelem splácení soudem stanovené částky nemohl být stanoven splátkový kalendář. Z odůvodnění vrchního soudu navíc vyplývá, že vězeňskými předpisy stanovená částka 35 000 Kč byla v případě stěžovatele již dosažena a není důvod, pro který by částka uspořená nad tuto hranici nemohla být použita na zaplacení nákladů na obnovu řízení. Z ústavněprávního pohledu je rozhodující především ta skutečnost, že nemajetnost stěžovatele nebyla v řízení o obnově řízení překážkou pro poskytnutí kvalifikované právní pomoci.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1339/23-1)