# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1310/21

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1310/21
- ECLI: ECLI:CZ:US:2021:2.US.1310.21.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 7. 2021
- Datum zveřejnění: 26. 8. 2021
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: zástavní právo, smlouva, interpretace, odůvodnění, rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 155 odst.4; 99/1963 Sb., § 157 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, Okresní soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem zamítl stěžovatelčinu žalobu o určení, že v žalobě vyjmenované nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem. Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek nalézacího soudu potvrdil. Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání v záhlaví uvedeným usnesením odmítl.

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.

4. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti závěrům obecných soudů. Uvádí, že od počátku řízení tvrdí, že zástavní smlouva je neplatná pro neurčitost z důvodu, že určení zajištěných pohledávek odporuje § 155 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění. Má za to, že se obecné soudy nedostatečně zabývaly její argumentací, jejich rozhodnutí jsou proto nedostatečně odůvodněna.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou k jejímu podání a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.

8. Ze samotné argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka pokračuje v polemice se skutkovými hodnoceními a právními závěry obecných soudů, kterou vedla již v předchozím řízení. Se stěžovatelčinými argumenty se obecné soudy vypořádaly již v napadených rozhodnutích. Nejvyšší soud konstatoval, že v posuzované zástavní smlouvě užité formulace týkající se určení počátku a konce sjednané doby trvání zástavního práva jsou v souladu s předchozí judikaturou, na kterou podrobně odkazuje. Ústavní soud závěry obecných soudů shledává udržitelnými; na ústavní rovině žádné vady neshledal.

9. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud uzavírá, že v projednávané věci nemá proti závěrům obecných soudů ústavněprávních výhrad. Ústavní stížnost proto odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1310/21-1)