# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1298/13 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II.ÚS 1298/13 - ECLI: ECLI:CZ:US:2013:2.US.1298.13.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 15. 8. 2013 - Datum zveřejnění: 2. 9. 2013 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně - Klíčová slova: smlouva, advokát/odměna, dobré mravy, neplatnost - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 39 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Podáním učiněným ve lhůtě dle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Jak uvedl stěžovatel v ústavní stížnosti, rozsudkem Městského soudu v Praze byl změněn rozsudek soudu I. stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě o zaplacení částky 357.000,- Kč s příslušenstvím tak, že městský soud rozhodl, že žalovaný (stěžovatel) je povinen zaplatit žalobci částku 228.225,- Kč s úroky z prodlení ve výši 7,5 % z této částky od 12. ledna 2002 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku a žaloba se co do částky 68.775,- Kč s úroky z prodlení ve výši 7,5 % z této částky od 12. ledna 2002 do zaplacení zamítá. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 112.919,50 Kč. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné. V předmětném řízení se žalobce domáhal na žalovaném (stěžovateli) zaplacení částky 357.000,- Kč s příslušenstvím. Tato částka přestavovala smluvní odměnu advokáta sjednanou mezi žalobcem a stěžovatelem za právní služby spočívající v prodeji pozemkové parcely na základě písemné dohody ze dne 23. července 2001, ve které bylo výslovně dohodnuto, že smluvní odměna advokáta činí 20 % z dosažené prodejní ceny pozemku + 5 % DPH. Na kupní cenu si stěžovatel před jejím vyplacením žalobci započetl sjednanou odměnu. Soud dospěl k závěru, že dohoda o smluvní odměně je neplatná, neboť výše smluvní odměny advokáta je nepřiměřeně vysoká a příčí se dobrým mravům podle ust. § 39 občanského zákoníku. Soud uvedl, že při svém hodnocení přiměřenosti odměny vycházel z čl. 10 odst. 3 etického kodexu advokáta. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před výkladem, který neplatnost zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Není ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu, pokud obecné soudy upřednostňují výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy. Soudy zcela přehlédly princip sjednání smluvní odměny vypočítávaný z poměrné části v budoucnosti dojednané prodejní ceny nemovitosti, která je smlouvou riskantní pro obě strany, a to od samého počátku. Pokud by se totiž nepodařilo stěžovateli dohodnout takto vysokou prodejní cenu předmětných pozemků, jeho odměna by mohla být nižší než odměna mimosmluvní, tedy podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod). V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě. Obecné soudy posuzovaly v projednávané věci platnost ujednání o smluvní odměně mezi stěžovatelem a žalobcem ve smlouvě o poskytnutí právních služeb uzavřené dne 23. 7. 2001. Zejména se soustředily na otázku, zda se takto stanovená odměna nepříčí dobrým mravům a není nepřiměřená podle čl. 10 Pravidel profesionální etiky advokátů /usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku ze dne 31. října 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (etický kodex)/. Na základě učiněných skutkových zjištění dovodily závěr, že sjednaná smluvní odměna je nepřiměřená charakteru i složitosti a rozsahu úkonů, které stěžovatel v této záležitosti učinil. Ústavní soud shledal, že touto ústavní stížností napadená rozhodnutí vycházejí z poměrně přesně zjištěného skutkového stavu věci, popsaného zejména v rozsudku soudu I. stupně. Obecné soudy postupovaly v mezích zákona a svůj právní názor dostatečně a přiměřeným způsobem odůvodnily, přičemž jejich právní závěry nelze označit jako extrémně nesouladné s vykonanými skutkovými zjištěními a z ústavně právního hlediska obstojí. Na základě shora uvedeného proto Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1298/13-1)