# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1210/13 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II.ÚS 1210/13 - ECLI: ECLI:CZ:US:2013:2.US.1210.13.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 8. 8. 2013 - Datum zveřejnění: 22. 8. 2013 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti - Klíčová slova: poplatek/osvobození, poplatek/soudní, škoda/náhrada - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 549/1991 Sb., § 11 odst.1 písm.l; 99/1963 Sb., § 30 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Podáním učiněným ve lhůtě dle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména pak právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a odst. 3, a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle stěžovatelky spočívá porušení shora citovaných ústavních práv zejména v tom, že obecné soudy nepřiznaly stěžovatelce osvobození od soudních poplatků ve věci žaloby na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, a ve věci jí neustanovily zástupce dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Podle přesvědčení stěžovatelky soudy nesprávně posoudily její majetkové poměry a věc nebylo možno ani posoudit jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod). V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě. Ústavní soud opakovaně judikuje, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 271/2000 ze dne 17. 8. 2000). Ústavní přezkum je omezen toliko na posouzení, zda obecné soudy při rozhodování nepostupovaly svévolně. Tak tomu v projednávané věci zjevně nebylo. Všechny soudy ve svých rozhodnutích řádně vysvětlily, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a jejich závěry je možno označit za přiměřené. Soudy zohlednily jak majetkové poměry stěžovatelky, tak její možnosti se ve věci zastupovat sama. Navíc soudy dospěly k závěru, že předmětné řízení je již ze zákona od soudních poplatků osvobozeno (§ 11 odst. 1 písm. l) zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Při množství soudních sporů, jež stěžovatelka vedla či stále vede, je namístě přistupovat k jejím opakujícím se žádostem o ustanovení zástupce spíše rezervovaně a s ohledem na výjimečnost tohoto institutu. Na základě shora uvedeného proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1210/13-1)