# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1157/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1157/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.1157.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 5. 2007
- Datum zveřejnění: 17. 9. 2007
- Předmět řízení: zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení rubrikovaných rozhodnutí a současně žádá, aby Ústavní soud zrušil zákon č. 110/2006 Sb., a v té souvislosti přezkoumal ústavnost zákona č. 111/2006 Sb. a zákona č. 500/2004 Sb. Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem a správním řízením jemu předcházejícím byl porušen čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, 3, čl. 4 odst. 1, 4, čl. 10 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 95, 96 Ústavy ČR.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu). Ústavní soud musel předně zkoumat, zda je stěžovatel osobou oprávněnou podat návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, tedy osobou aktivně legitimovanou k podání ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost není možno podat ve prospěch třetí osoby, eventuálně v zájmu ochrany veřejných zájmů (srov. např. usnesení ve věci sp. zn. I. ÚS 74/99, in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 14, usnesení č. 34, s. 329 a násl.). Podmínkou podání ústavní stížnosti, ve které je namítán zásah do ústavně zaručených základních práv, je skutečnost, že takovou stížnost podává sám jednotlivec, jehož práva měla být zasažena. V řízení předcházejícím ústavní stížností napadeným rozhodnutím nevystupoval stěžovatel jako účastník řízení (ale jako obecný zmocněnec), z toho důvodu jej není možno považovat za osobu oprávněnou podat ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR ve spojení s § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Z obsahu ústavní stížnosti je nicméně zřejmé, že se stěžovatel primárně nedomáhá zrušení napadených rozhodnutí, ale že usiluje o zrušení napadeného právního předpisu, respektive právních předpisů.

Oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR přísluší podle § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu mimo jiné i tomu, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona o Ústavním soudu. Jednotlivci však zákon přiznává oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení pouze v případě splnění všech podmínek uvedených v § 74, tedy i za splnění podmínky, že zásahem veřejné moci bylo podle názoru dotčené osoby porušeno její ústavně zaručené právo nebo svoboda. Jak je zřejmé z výše uvedeného, stěžovatel tuto podmínku nesplňuje. Pokud je tedy samotná ústavní stížnost pro nesplnění podmínek věcného projednání neschopná, odpadá tím i podmínka možnosti projednání návrhu na zrušení právního předpisu.

Protože nebyly splněny formální předpoklady k projednání ústavní stížnosti, nemohl se Ústavní soud zabývat jejím obsahem. S ohledem na shora uvedené proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou dle § 43 odst. 1 písm.c) zákona o Ústavním soudu a návrh na zrušení právního předpisu odmítnout ve smyslu § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm.. c) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1157/07-1)