# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1116/15

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1116/15
- ECLI: ECLI:CZ:US:2015:2.US.1116.15.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 4. 2015
- Datum zveřejnění: 30. 4. 2015
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 265a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 4. 2015 se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých ústavně zaručených práv domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, kterými byla uznána vinnou přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 246 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.

K porušení základních práv stěžovatelky mělo dojít v důsledku nezákonného a protiústavního postupu soudu, kdy ten "rozhodl o vině stěžovatelky, ačkoli před soudem popsala skutková děj o kterém byla subjektivně přesvědčena že je pravdivý (sic)."

Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem o Ústavním soudu, tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení § 75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení § 75 odst. 1 přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena.

Ve svém stanovisku ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., Ústavní soud vyložil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání, resp. dokud o podaném dovolání nebylo rozhodnuto. Ústavní soud totiž nemůže sám posuzovat splnění podmínek, které otevírají prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu. Otázku, zda námitky stěžovatele naplňují některý z dovolacích důvodů, musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do jeho činnosti.

V projednávané věci Ústavní soud dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 1 zjistil, že stěžovatelka v předmětné trestní věci podala dne 17. 4. 2015 dovolání, o kterém zatím nebylo rozhodnuto. Ústavní stížnost je tudíž pro předčasnost nepřípustná, neboť o dovolání podaném stěžovatelkou dosud nebylo rozhodnuto.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1116/15-1)