# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1077/15

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1077/15
- ECLI: ECLI:CZ:US:2015:2.US.1077.15.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 11. 2015
- Datum zveřejnění: 4. 1. 2016
- Klíčová slova: adhezní řízení
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 43

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 4. 2015, stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") ze dne 15. 1. 2015 č. j. 55 To 480/2014-226 (dále jen "rozsudek krajského soudu"), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 10. 2014 sp. zn. 2 T 194/2014-186, podané jím jakožto poškozeným do výroku, jímž byl dle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je přitom její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné prostředky.

Za situace, kdy stěžovatel svoji ústavní stížnost směřuje výhradně proti výroku o náhradě škody vydaném v trestním řízení, není dán prostor k intervenci Ústavního soudu, neboť stěžovatel může svá majetková práva hájit v prostoru daném normami občanskoprávními (obdobně usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3621/12, dostupné na: http://nalus.usoud.cz).

Nutno zdůraznit, že adhezní řízení má ve vztahu k meritornímu trestnímu řízení, byť je jeho integrální součástí, v jistém smyslu pouze akcesorickou povahu. Nikoliv trestní řízení a priori, nýbrž toliko civilní řízení je řízením bezvýjimečně zaručujícím, za splnění zákonem předepsaných podmínek, možnost domoci se uplatněného majetkového nároku. Napadené usnesení nezbavuje stěžovatele možnosti podání žaloby v občanskoprávním řízení.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1077/15-1)