# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1059/26

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1059/26
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:2.US.1059.26.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 8. 2026
- Datum zveřejnění: 28. 9. 2026
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 236

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení nákladových výroků v záhlaví označeného rozsudku krajského a okresního soudu. Soudy nepřiznaly stěžovatelce žádnou náhradu nákladů řízení i přes to, že byla v řízení plně úspěšná. Stěžovatelka tvrdí, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listiny") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny.
2. Stěžovatelka po rozhodnutí podala ústavní stížnost a považovala ji za přípustnou, neboť proti rozhodnutí o nákladech řízení již není přípustný žádný opravný prostředek [dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu je objektivně nepřípustné]. Tím, že stěžovatelka ve věci samé byla plně úspěšná, není subjektivně oprávněna k podání dovolání ani proti rozhodnutí o věci samé.

3. Takové oprávnění mají ale vedlejší účastníci. Ústavní soud si vyžádal spis od okresního soudu a z jeho přípisu se dozvěděl, že nyní probíhá před Nejvyšším soudem dovolací řízení vedené pod sp. zn. 21 Cdo 1918/2026, které zahájili vedlejší účastníci. O tomto dovolání doposud nebylo rozhodnuto.

4. Ústavní soud ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě již není příslušný žádný jiný orgán (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995).

5. Podá-li účastník řízení souběžně s ústavní stížností proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení i dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, považuje ji Ústavní soud za předčasně podanou, a tudíž nepřípustnou (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2075/18 ze dne 15. 11. 2018). Obdobným způsobem Ústavní soud přistupuje i k situacím, kdy dovolání proti výroku o věci samé podá protistrana. Pokud by Nejvyšší soud zrušil nebo změnil rozsudek odvolacího soudu ve výroku ve věci samé, zrušil by i akcesorický výrok o nákladech řízení (§ 243e občanského soudního řádu). Tím by otevřel prostor k tomu, aby se odvolací soud opětovně zabýval náhradou nákladů řízení a stěžovatel by mohl námitky uplatit tam. Pokud by tedy Ústavní soud přezkoumal výrok rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení ještě před tím, než bude ze strany Nejvyššího soudu rozhodnuto o dovolání, nerespektoval by subsidiaritu ústavní stížnosti (usnesení sp. zn. IV. ÚS 1112/20 ze dne 11. 8. 2020; či sp. zn. III. ÚS 2102/20 ze dne 8. 12. 2020). Tuto praxi Ústavní soud konstantně dodržuje (z nedávné doby stejně viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 1507/26 ze dne 22. 7. 2026; sp. zn. III. ÚS 1195/26 ze dne 6. 5. 2026; či sp. zn. I. ÚS 2745/24 ze dne 21. 11. 2024).

6. S ohledem na výše uvedené je tedy nezbytné odmítnout ústavní stížnost pro její předčasnost. V této souvislosti Ústavní soud upozorňuje, že takové odmítnutí stěžovatelku nepoškozuje na jejím právu na přístup k Ústavnímu soudu, protože podle výsledku dovolacího řízení bude mít po jeho ukončení možnost podat novou ústavní stížnost. Je v zájmu stěžovatelky, aby v takovém případě na toto usnesení v ústavní stížnosti výslovně upozornila, a předešla tak odmítnutí ústavní stížnosti pro opožděnost.

7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1059/26-1)