# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 103/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 103/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:2.US.103.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 1. 2012
- Datum zveřejnění: 10. 2. 2012
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 265l odst.1; 274/2001 Sb., § 5 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost i návrh se odmítají.

## Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou dne 10. 1. 2012 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základního práva zaručeného čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci se zaměřil na posouzení otázky, zda je ústavní stížnost přípustná.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3), to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje mj. v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy po vyčerpání všech jiných prostředků k ochraně práva. Z povahy ústavní stížnosti také plyne, že základní podmínkou její přípustnosti je existence pravomocného rozhodnutí, popř. existence jiného zásahu. To znamená, že v zásadě nelze napadnout postup nalézacího soudu, když řízení ještě probíhá; lze napadnout pouze taková rozhodnutí, která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení.

V daném případě stěžovatel ústavní stížnosti napadl usnesení Nejvyššího soudu, jímž byl na základě dovolání podaného stěžovatelem zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 271/2010 ze dne 19. 11. 2010 a věc byla tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Jak je z výše uvedeného patrné, podmínka pro projednání ústavní stížnosti slněna není, tudíž je třeba konstatovat, že ústavní stížnost, stejně jako návrh stěžovatele na zrušení ust. § 2 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů, nutno posoudit jako nepřípustné.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost i návrh odmítl jako návrhy nepřípustné.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-103/12-1)