# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 966/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 966/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.966.13.1
- Typ rozhodnutí: Nález
- Datum rozhodnutí: 30. 4. 2013
- Datum zveřejnění: 18. 6. 2013
- Předmět řízení: Odstranění vad kasační stížnosti aneb administrativní pochybení soudu
- Klíčová slova: podání, výzva, petit/vady, kasace, správní soudnictví
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 150/2002 Sb., § 106 odst.1, § 120, § 37 odst.5

## Právní věta

Skutečnost, že kasační stížnost byla odmítnuta proto, že stěžovatel včas neodstranil její vady, ačkoli ve skutečnosti tak učinil, vyloučila stěžovatele z ústavně chráněného přístupu k soudu, a principy spravedlivého procesu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož se dovolával, byly vskutku porušeny.

## Abstrakt

Analytická právní věta

Odmítnutí podání z důvodu, že účastník řízení včas neodstranil jeho vady, ačkoliv tak ve skutečnosti učinil, představuje porušení základního práva na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť k odmítnutí podání došlo výhradně v důsledku administrativního pochybení soudu.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky ARROW International CR, a. s. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 30. dubna 2013 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013, č. j. 7 Afs 94/2012-34, a to pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny.

Narativní část

Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojila proti usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byla odmítnuta její kasační stížnost s odůvodněním, že stěžovatelka neodstranila ve stanovené lhůtě vady tohoto podání ve smyslu § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 soudního řádu správního. Oproti tomu stěžovatelka namítala, že kasační stížnost doplnila řádně, včas a v souladu s výzvou Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud vyzval k vyjádření Nejvyšší správní soud, který uvedl, že v důsledku administrativního pochybení bylo podání stěžovatelky omylem založeno do jiného soudního spisu, čímž vznikl dojem, že v dané věci (sp. zn. 7 Afs 94/2012) kasační stížnost doplněna nebyla.

Ústavní soud konstatoval, že o protiústavnost se jedná také tehdy, pokud procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se negativně promítnout do jeho výsledku. Tak je tomu v případě zřetelných mechanických pochybení soudu, jímž je kupříkladu nedostatečné seznámení se s obsahem spisu, založení rozhodné listiny do spisu jiného, omyl při datování jejího příchodu apod. Obdobná okolnost nastala i v nyní projednávané věci, kdy kasační stížnost stěžovatelky byla odmítnuta proto, že včas neodstranila její vady, ačkoli tak stěžovatelka ve skutečnosti učinila. Okolnost, že kasační stížnost nebyla věcně projednána, vyloučila stěžovatelku z ústavně chráněného přístupu k soudu ve smyslu v čl. 36 odst. 1 Listiny. Z tohoto důvodu proto Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení Nejvyššího správního soudu zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla Ivana Janů. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

## Text rozhodnutí

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera - ze dne 30. dubna 2013 sp. zn. I. ÚS 966/13 ve věci ústavní stížnosti ARROW International CR, a. s., se sídlem v Hradci Králové, Pražská třída 209, zastoupené Mgr. Radkem Buršíkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Karolinská 654/2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013 č. j. 7 Afs 94/2012-34, kterým byla odmítnuta stěžovatelčina kasační stížnost pro neodstranění vad tohoto podání ve stanovené lhůtě, za účasti Nejvyššího správního soudu a Odvolacího finančního ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 31.

Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013 č. j. 7 Afs 94/2012-34 se zrušuje.

Odůvodnění

I.

1. V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v důsledku toho i pro porušení jejího práva vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

2. Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky odmítl s odůvodněním, že neodstranila ve stanovené lhůtě jím vytknuté vady tohoto podání (§ 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s.).

3. Oproti tomu stěžovatelka namítá, že kasační stížnost doplnila řádně, včas a v souladu s výzvou Nejvyššího správního soudu.

4. Nejvyšší správní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti stěžovatelce přisvědčil; uvedl, že v důsledku administrativního pochybení bylo její podání (spolu s jinými) založeno do soudního spisu sp. zn. 7 Afs 93/2012, čímž "vznikl dojem", že v dané věci (sp. zn. 7 Afs 94/2012) kasační stížnost doplněna nebyla.

II.

5. Vzhledem k tomu, že od ústního jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci, Ústavní soud nenařídil ve věci ústní jednání (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

III.

6. Ústavní stížnost je důvodná.

7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

8. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

9. Kromě zjevného a neodůvodněného vybočení z výkladového nebo aplikačního standardu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tím nepředvídatelnou libovůli, jde o protiústavnost i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení bylo způsobilé se promítnout (stěžovateli negativně) do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž v případě zřetelných mechanických pochybení soudu, jimiž jsou kupříkladu nedostatečné seznámení se s obsahem spisu, založení rozhodné listiny do spisu jiného, omyl při datování jejího příchodu apod. [srov. nález sp. zn. III. ÚS 290/06 ze dne 28. 6. 2007 (N 108/45 SbNU 459)]; proto takový výrok založený "na věcně nesprávných argumentech" nemůže požadavkům spravedlivého procesu dostát.

10. Obdobné se prosazuje i v dané věci, byla-li kasační stížnost odmítnuta proto, že stěžovatelka včas neodstranila její vady, ačkoli ve skutečnosti tak učinila. Okolnost, že kasační stížnost nebyla věcně projednána, vyloučila stěžovatelku z ústavně chráněného přístupu k soudu, a principy spravedlivého procesu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož se dovolávala, vskutku porušeny byly.

11. I ve smyslu shora prezentovaného výkladu zásad (a zejména omezených hranic) ústavněprávního přezkumu je zřejmé, že v dané věci důvod pro zásah Ústavního soudu je dán.

12. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013 č. j. 7 Afs 94/2012-34 proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil, a tím je výrok vydaného nálezu odůvodněn.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-966/13-1)