# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 965/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 965/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.965.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 4. 2013
- Datum zveřejnění: 13. 5. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: odůvodnění, ochrana osobnosti
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 11, § 13

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelka, která navrhla zrušení výše citovaných rozhodnutí, odůvodnila ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že dle jejího přesvědčení soudy značně pochybily v řízení o žalobě, kterou se domáhala ochrany osobnosti, když do práva na její ochranu bylo nepřípustným způsobem zasaženo orgány činnými v trestním řízení. Poukázala na okolnosti, za nichž byla provedena domovní prohlídka v jejím domě, postup Policie ČR označila za protiprávní a příkaz k prohlídce pak za nicotný, když nebyl vydán oprávněnou osobou. Městský soud v Praze návrh, kterým žádala o uložení povinnosti žalovaným, omluvit se jí za protiprávně provedenou domovní prohlídku, byl zamítnut, Vrchní soud v Praze podanému odvolání nevyhověl a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když se s jeho názory a s jeho závěry ztotožnil. Nejvyšší soud její podané dovolání odmítl, přičemž vytrvale opakoval právní názor obecných soudů - že provedení domovní prohlídky bylo v souladu se zákonem a že se jednalo o pouhý výkon práva. Tím také nepřípustně zasáhl do jejího práva na spravedlivý proces.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížností napadených rozhodnutí, zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud poukazem na svou judikaturu, na obsah rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2011 a na obsah podání žalobkyně, vyčerpávajícím způsobem vyložil důvody, pro něž její dovolání, jako nepřípustné, opodstatněně odmítl. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v souladu s § 212 občanského soudního řádu a pro zjištění, učiněná Městským soudem v Praze (sp. zn. 34 C 129/2008) a za použití výkladu ustanovení § 11 a 13 obč. zákona, důvodně rozhodnutí - o zamítnutí žaloby stěžovatelky na ochranu osobnosti, potvrdil. V odůvodnění svého rozsudku se se všemi uplatněnými námitkami vypořádal a na ně lze proto v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-965/13-1)