# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 965/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 965/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:1.US.965.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 3. 2012
- Datum zveřejnění: 12. 4. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: důkazní břemeno, dokazování, bezdůvodné obohacení, žaloba/na plnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 451; 99/1963 Sb., § 80 písm.b, § 132, § 120 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných ve sporu stěžovatele s jeho vlastním synem o zaplacení 697.500,- Kč, ve kterém neuspěl. Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Karlových Varech zamítl žalobu stěžovatele na zaplacení 697.500,- Kč. Žalobu posoudil podle § 451 odst. 1 ObčZ o bezdůvodném obohacení a dospěl k závěru, že na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení v žalované výši nedošlo. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni rozsudek okresního soudu potvrdil. Uzavřel, že domáhá-li se stěžovatel vrácení určité částky s tvrzením, že tuto částku žalovanému bez důvodu zaplatil, leží na něm důkazní břemeno o tomto tvrzení. Na žalovaném, který tvrdí, že plnění přijal na základě smluvního ujednání, naopak bylo, aby prokázal existenci a obsah tvrzené dohody, což se mu podařilo. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl z důvodu jeho nepřípustnosti, a to s odkazem na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 OSŘ.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s hodnocením provedených důkazů a s právními závěry obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu. Stěžovatel v postupu i v rozhodnutích soudů spatřuje porušení svého základního práva na spravedlivý proces a v ústavní stížnosti jen zopakoval stejné argumenty jako v řízení před obecnými soudy.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud totiž není další přezkumnou instancí v řízení před obecnými soudy, jak se stěžovatel patrně domnívá (čl. 83 Ústavy ČR).

Po přezkumu ústavnosti řízení i napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že okresní soud správně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho právní závěry, které náležitě odůvodnil. Odvolací i dovolací soud se poté podrobně zabývaly všemi argumenty stěžovatele a zcela přesvědčivě se s nimi vypořádaly. Nutno podotknout, že věcí stěžovatele se zabývaly všechny stupně soudní soustavy této země a jednoznačně se shodly na tom, že se nejednalo o bezdůvodné obohacení ze strany žalovaného. Ústavní stížnost je tedy jen projevem neochoty stěžovatele zmíněná soudní rozhodnutí respektovat. Ústavní soud v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, aniž by pokládal za nutné či vhodné cokoli doplňovat. Zejména Nejvyšší soud srozumitelně a jasně vyložil právní problematiku daného sporu. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-965/11-1)