# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 955/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 955/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:1.US.955.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 6. 2019
- Datum zveřejnění: 21. 6. 2019
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva; právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
- Klíčová slova: správní řízení, správní delikt, správní žaloba
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.2; 150/2002 Sb., § 65; 361/2000 Sb., § 125f odst.1; 500/2004 Sb., § 52, § 94

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 18. 3. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených úkonů správních orgánů. Na základě výzvy k odstranění vad ze dne 1. 4. 2019 byla ústavní stížnost doplněna podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 4. 2019.

Stěžovatelka tvrdí, že v záhlaví uvedenými úkony došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomu mělo dojít v důsledku toho, že správní orgán neprovedl všechny důkazy potřebné ke zjištění stavu věci a odvolací orgán, aniž se tím v napadeném rozhodnutí zabýval, nezákonné rozhodnutí správního orgánu napadeným rozhodnutím potvrdil. K porušení práva na spravedlivý proces mělo dojít též tím, že Ministerstvo dopravy neshledalo důvody k přezkoumání a zrušení rozhodnutí odvolacího orgánu v přezkumném řízení.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Městský úřad Hlinsko, odbor dopravy, rozhodnutím ze dne 5. 3. 2018 č. j. Hl-13440/2018/ODP uložil stěžovatelce pokutu ve výši 5 000 Kč za správní delikt podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Krajský úřad Pardubického kraje v záhlaví citovaným rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí městského úřadu. Na základě podnětu stěžovatelky Ministerstvo dopravy v záhlaví citovaným sdělením nepřistoupilo k provedení přezkumného řízení.

Před tím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3).

K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti. V posuzovaném případě není zjevné a konec konců ani rozhodné, zda stěžovatelka podala žalobu proti rozhodnutí podle § 65 s. ř. s., aby vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně práva. Napadá totiž toliko rozhodnutí správního orgánu, a proto je ústavní stížnost v této části nepřípustná.

Pokud jde o návrh na zrušení sdělení Ministerstva dopravy, že nezahájí přezkumné řízení, již ve své předchozí judikatuře Ústavní soud - v souladu s názorem správních soudů - uvedl, že přezkumné řízení podle § 94 a násl. správního řádu je svojí podstatou nápravným prostředkem dozorčího práva, který slouží k ochraně objektivního práva a na jeho výkon a užití není právní nárok. V případě, že neexistuje veřejné subjektivní právo na určitý úkon, není z povahy věci možné, aby jeho neuplatněním bylo zasaženo do práv stěžovatelky (k tomu srov. např. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 12/2000 a usnesení sp. zn. I. ÚS 3608/18).

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh nepřípustný a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. Současně byl odmítnut návrh stěžovatelky na náhradu nákladů řízení; je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-955/19-1)