# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 9/25

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 9/25
- ECLI: ECLI:CZ:US:2025:1.US.9.25.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 1. 2025
- Datum zveřejnění: 20. 2. 2025

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatelky označené jako ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Stěžovatelka též uvedla, že odmítá všechny soudce Ústavního soudu, neboť tu jsou důvody "pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod i spravedlivého procesu v tomto 'údajně' právním státě".

2. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), a shledal, že stěžovatelčino podání trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu).

3. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelka se na něj opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, aniž by byla zastoupena advokátem. Stěžovatelka byla opakovaně poučována o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, jakož i o tom, že musí být před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Přesto stěžovatelka nedbá poučení ze strany Ústavního soudu a nadále postupuje nekvalifikovaným způsobem. Protože Ústavní soud stěžovatelku v minulosti již mnohokrát poučoval jak o povinném zastoupení, tak o dalších náležitostech návrhu, bylo by zbytečné, aby tak v nynější věci činil znova. Bylo by to neefektivní (srov. jen z minulého roku usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2024 sp. zn. IV. ÚS 312/24, nebo ze dne 1. 2. 2024 sp. zn. III. ÚS 208/24, včetně tam uvedeného výčtu řízení, ve kterých Ústavní soud stěžovatelku, byť marně, poučoval).

4. Podobně jako již v minulosti i nyní Ústavní soud podotýká, že stěžovatelkou vznesená námitka podjatosti všech soudkyň a soudců Ústavního soudu je jen obecná a neodůvodněná a nesplňuje tak náležitosti § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. A konečně Ústavní soud uvádí, opět stejně jako dříve, že odmítá-li stěžovatelka všechny soudkyně a soudce Ústavního soudu, nemá o její námitce kdo rozhodnout (srov. např. usnesení zdejšího soudu ze dne 23. 11. 2023 sp. zn. III. ÚS 3022/23, nebo ze dne 3. 1. 2024 sp. zn. II. ÚS 3309/23).

5. Soudkyně zpravodajka proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítla pro neodstranění vad podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Učinila tak obdobně jako v dalších stěžovatelčiných věcech.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-9/25-1)