# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 897/22

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 897/22
- ECLI: ECLI:CZ:US:2022:1.US.897.22.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 4. 2022
- Datum zveřejnění: 4. 6. 2022
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování; procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení, znalecký posudek
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132, § 127

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

1. Stěžovatelce bylo nadepsaným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "nalézací soud") uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi na vypořádacím podílu jeho účasti ve společnosti 15 232 853,20 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") uvedený rozsudek nadepsaným usnesením potvrdil a uložil stěžovatelce nahradit náklady odvolacího řízení. Stěžovatelka byla částečně úspěšná s dovoláním u Nejvyššího soudu (dále též "dovolací soud"), který zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek nalézacího soudu v rozsahu povinnosti zaplatit částku 4 500 000 Kč s příslušenstvím (pohledávka stěžovatelky navržená k započtení) i povinnosti nahradit náklady řízení a vrátil věc nalézacímu soudu dalšímu řízení.

2. Včasnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

3. Přípustná je ústavní stížnost pouze v části směřující proti pravomocně uložené platební povinnosti, ve vztahu k níž bylo dovolání stěžovatelky odmítnuto. Jelikož části dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud vyhověl a vrátil věc k dalšímu řízení před obecnými soudy, není dosud naplněna podmínka § 75 zákona o Ústavním soudu a v této části je tudíž ústavní stížnost nepřípustná. V přípustné části je pak ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

4. Stěžovatelka vznáší námitky proti způsobu, kterým nalézací soud hodnotil v řízení provedené znalecké posudky a jaká skutková zjištění (týkající se výše vypořádacího podílu vedlejšího účastníka) z nich učinil. Obsahově pouze polemizuje s tím, jak obecné soudy její námitky (vznášené neúspěšně již v prvním stupni řízení) vypořádaly. Jelikož odpovědnost za výsledek soudního řízení leží na soudci, nikoli na znalci, je nutné i důkaz znaleckým posudkem, byť je učiněn na základě odborných znalostí, jimiž soudce nedisponuje, hodnotit jako každý jiný důkazní prostředek (§ 132 o. s. ř.). Znalecký posudek nepožívá a priori větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti [bod 30 nálezu sp. zn. III. ÚS 2253/13 ze dne 9. 1. 2014 (N 3/72 SbNU 41)].

5. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, podloženy obsahem nálezu, zda nejsou v rozporu s ostatními důkazy a zda jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby mohl soud znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit na podání odborného závěru; soud musí mít možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k nim dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1810/2009 ze dne 21. 10. 2009).

6. Všem uvedeným požadavkům, podstatným z pohledu čl. 36 odst. 1 Listiny, obecné soudy (zejména soud nalézací) dostály; stěžovatelce se nedaří zpochybnit jejich náležitě odůvodněné skutkové i právní závěry. Ústavní soud není další přezkumnou instancí soustavy obecných soudů; nemá proto důvod (ani pravomoc) zasahovat do pečlivě odůvodněné rozhodovací činnosti nezávislých obecných soudů. Současně platí, že čl. 36 odst. 1 Listiny nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle jeho představ, ale "jen" nestranné posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci. Jak je patrno ze spisu, odvolací soud se k námitce stěžovatelky zabýval i případnou podjatostí rozhodující soudkyně, kterou neshledal důvodnou. Podle Ústavního soudu se stěžovatelce všech záruk spravedlivého procesu v řízení dostalo.

7. S ohledem na uvedené Ústavní soud odmítl stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. O návrhu na odklad vykonatelnosti, který sdílí osud ústavní stížnosti, Ústavní soud s ohledem na brzké vyřízení věci samostatně nerozhodoval.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-897/22-1)