# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 871/16

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 871/16
- ECLI: ECLI:CZ:US:2016:1.US.871.16.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 3. 2016
- Datum zveřejnění: 11. 4. 2016
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: trestní stíhání/zahájení, trestná činnost, trestný čin/spolupachatelství/účastenství
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 160 odst.1; 40/2009 Sb., § 222 odst.3 písm.a, § 24 odst.1 písm.c

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 15. 3. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů státní moci.

II.

Stěžovatelka se na Ústavní soud obrátila podáním, označeným jako ústavní stížnost, v němž brojila proti shora napadenému usnesení policejního orgánu, kterým bylo proti ní zahájeno trestní stíhání pro trestný čin poškozování věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3, písm. a), formou účastenství, pomocí, podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. z.

Stěžovatelka ke svému podání přiložila napadená usnesení; po seznámení se s nimi i s obsahem návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že při svém rozhodování vychází ze zásady subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, jež je třeba vnímat jako řízení mimořádné. Ústavní soud uplatňuje zásadu zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci především tam, kde dosud nebylo meritorně rozhodnuto. Usnesení, kterým se podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, rozhoduje o zahájení trestního stíhání, je úkonem se závažnými důsledky pro osobu obviněného a k jeho vydání smí dojít jedině v zákonných mezích (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Toto rozhodnutí má však ve své podstatě toliko předběžný charakter a jeho smyslem ve vztahu k obviněnému je oznámení, že je stíhán pro určitý skutek, což je podmínkou dalších procesních úkonů v trestním řízení. Důvodnost a zákonnost trestního stíhání bude příslušnými orgány z úřední povinnosti zkoumána po celou dobu řízení. Ústavní soud proto ve vztahu k usnesení o zahájení trestního stíhání koriguje toliko extrémní vybočení z rámce zákonnosti, mající za následek porušení ústavně zaručených práv. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.

Podle ustanovení § 160 odstavce 1 trestního řádu je v pravomoci policejního orgánu rozhodnout neprodleně o zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že byl spáchán trestný čin. Zahájení trestního řízení je počátkem trestního stíhání, nad nímž vykonává dle § 174 a násl. trestního řádu dozor příslušný státní zástupce, který je povinen dle § 172 odstavce 1 trestního řádu zastavit trestní stíhání, zjistí-li se, že k dalšímu vedení neexistuje důvod. Nastane-li tedy taková okolnost v řízení, bude úkolem orgánu veřejné moci rozhodnout v souladu s trestním
řádem.

Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí orgánů státní moci trpěla takovými vadami, které by si žádaly jejich zrušení. Z odůvodnění rozhodnutí jednoznačně plyne, jakými konkrétními úvahami byl policejní orgán veden, když přistoupil k zahájení trestního stíhání, i jaké vývody státní zástupce učinil na pozadí argumentace stěžovatele.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl, a to podle ustanovení § 43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-871/16-1)