# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 87/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 87/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:1.US.87.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 12. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2; 99/1963 Sb., § 100 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelé s odvoláním na tvrzené porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhali, aby Ústavní soud zakázal Okresnímu soudu v Nymburce pokračovat v porušování jejich práva na soudní ochranu tím, že ve věci, vedené pod sp. zn. 7 C 723/2000, byl tento soud dosud nečinný a současně mu přikázal, aby bez zbytečných průtahů věc projednal.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že se svým návrhem, podaným dne 2. 6. 2000 u uvedeného soudu, domáhali po odpůrci zaplacení částky 2 573 150, 60 Kč s příslušenstvím. Po ústních jednáních ve věci, konaných ve dnech 18. 9. 2000, 20. 10. 2000 a 11. 12. 2000, obdrželi stěžovatelé dne 22. 12. 2000 žádost soudu o sdělení dalších důkazních návrhů, na kterou ihned zareagovali a zaslali soudu listiny, které považovali za podstatné. Od té doby však Okresní soud v Nymburce žádné další jednání nenařídil ani ve věci nerozhodl.

Je-li předmětem ústavní stížnosti zásah obecného soudu jako orgánu veřejné moci, spočívající v tvrzené nepřiměřené délce řízení, je třeba poukázat na možnost podání stížnosti na průtahy v řízení předsedovi příslušného soudu, jež je podle konstantní judikatury Ústavního soudu nutno považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. rozhodnutí, sp. zn. I. ÚS 228/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 18, usn. č. 23). Ústavní soud ze sdělení předsedy Okresního soudu v Nymburce zjistil, že právní zástupce stěžovatelů tuto stížnost podal zároveň s ústavní stížností. Zmíněný předseda k věci uvedl, že stížnost byla shledána důvodnou (nečinný soudce, kterému byla věc přidělena, na svoji funkci dne 31. 1. 2002 rezignoval, takže proti němu již nebylo možno postupovat disciplinárně), a byla přijata opatření, aby k dalším průtahům nedocházelo.

Z výše uvedených důvodů byl návrh stěžovatelů odmítnut jako nepřípustný podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-87/02-02)