# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 833/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 833/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.833.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 3. 2013
- Datum zveřejnění: 4. 4. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: daň/daňová povinnost, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 337/1992 Sb., § 43, § 31 odst.5; 586/1992 Sb., § 10

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností se navrhovatel domáhal ve své daňové věci (vyměření daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2006) zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Tvrdil, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručených práv a porušení ústavních kautel zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Zevrubně rozvedené stížnostní body svého návrhu, o něž toto návrhové žádání navrhovatel opíral a které již předtím (převážně) předestřel Nejvyššímu správnímu soudu v kasační stížnosti, navrhovatel upíná k realizaci důkazního procesu a hodnocení důkazní situace, v níž dle jeho náhledu nastala situace, ve které měl (dle něj nutně) správce daně stanovit daň za použití pomůcek ve smyslu § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pro posouzení věci rozhodném. Na podporu svých vývodů navrhovatel odkázal rovněž na s danou problematikou související nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího správního soudu. Navrhovatel se posléze domáhal, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, následně zrušil nálezem napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci a přiznal mu náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), ani ostatních orgánů veřejné moci, tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor navrhovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].

Námitky uplatněné v návrhu předestřel navrhovatel v téměř shodném rozsahu v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud se s nimi potud, pokud poukazovaly na stav důkazní situace v předmětné daňové věci, hodnocení důkazů a případnou povinnost správce daně stanovit náhradním způsobem daň za použití pomůcek, v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem vypořádal, přičemž tak učinil i s odkazem na relevantní judikaturu. Takto postačí na obsah odůvodnění jeho rozsudku, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, odkázat. Poukaz navrhovatele na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 664/2004 se potom jeví jako nepřiléhavý, když skutkové a právní situaci v něm pojednávané kauzu navrhovatele připodobnit nelze. Zvrátit závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu s ohledem na kontextuální posouzení důkazní situace nemůže ani (navrhovatelem vyjmenovaná) judikatura Ústavního soudu týkající se nerespektování soudní judikatury, "sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti" a zohlednění teleologického výkladu.

V důsledku toho, že porušení ústavně zaručených práv, jichž se navrhovatel dovolával, Ústavní soud neshledal, ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Návrh na odklad vykonatelnosti v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu se takto stal bezpředmětným.

Náhradu nákladů řízení navrhovateli Ústavní soud nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 62 odst. 4 citovaného zákona nebyly dány zákonné podmínky.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-833/13-1)