# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 826/20

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 826/20
- ECLI: ECLI:CZ:US:2020:1.US.826.20.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 3. 2020
- Datum zveřejnění: 4. 5. 2020
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování; právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
- Klíčová slova: daňové řízení, daň/daňová povinnost, dokazování, správní soudnictví
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2; 280/2009 Sb., § 98; 353/2003 Sb., § 4; 500/2004 Sb., § 3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 18. 3. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Dne 16. 11. 2015 vydal Celní úřad pro Středočeský kraj platební výměr, kterým stěžovatelce podle pomůcek dle § 98 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, vyměřil spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období říjen 2014 v celkové výši 320 047 Kč. Generální ředitelství cel toto rozhodnutí změnilo tak, že daň stanovilo dokazováním, neboť pro použití pomůcek nebyly splněny podmínky dle § 98 daňového řádu. Takto nově vyměřená spotřební daň z minerálních olejů činila 333 734 Kč.

Vyměřená daň se vztahovala k minerálním olejům skladovaným stěžovatelkou v nádržích č. 1 a č. 3 na čerpací stanici SILMET na adrese Pražská 2922, Žatec, u nichž vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň. Proti rozhodnutí Generálního ředitelství cel podala stěžovatelka žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který ji zamítl. V odůvodnění soud konstatoval, že stěžovatelka předložila ve vztahu ke skladovaným minerálním olejům doklady, které prokazují zdanění minerálního oleje obchodního označení motorová nafta a směsná motorová nafta, tj. dokumenty vztahující se k čisté (nebarvené a neznačkované) motorové naftě určené pro pohon motorů. Složení minerálních olejů v nádržích č. 1 a č. 3 však neodpovídalo minerálním olejům uvedeným na předložených dokladech. Vzhledem k přítomnosti značkovací látky v nádrži č. 1 v množství převyšujícím 3 ± 0,3 mg/l a v nádrži č. 3 v množství 0,2 ± 0,1 mg/l bylo dle soudu vyloučeno, aby se jednalo o pouhou kontaminaci značkovaným a barveným minerálním olejem z předchozí dodávky minerálních olejů ve výdejním ramenu mezi měřidlem a ventilem (v množství 50 až 70 litrů), jak namítala stěžovatelka. Nádrž č. 1 obsahovala k datu 7. 10. 2014 19 456 litrů minerálního oleje a nádrž č. 315 743 litrů.

Krajský soud poukázal na skutečnost, že odpovědnost skladovatele vybraných výrobků dle zákona o spotřebních daních je objektivní. Za nedůvodné považoval námitky, že znečištění nemělo vliv na faktické vlastnosti skladované nafty a že stěžovatelka byla v dobré víře, že skladuje motorovou a směsnou naftu bez zabarvení. K navrženým a neprovedeným důkazům krajský soud podle stěžovatelky uvedl, že jejich provedení považuje za nadbytečné. I pokud by se navrhovanými důkazy prokázala kontaminace skladovaných minerálních olejů barvivem Dyeguard Red MC25Y, nemohlo by toto zjištění vzhledem k dalším skutkovým zjištěním (koncentrace barviva ve vzorcích) mít vliv na daňovou povinnost stěžovatelky.

O následně podané kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem, v němž přisvědčil závěrům učiněným krajským soudem v Praze.

Stěžovatelka se závěry obecných soudů nesouhlasí a mimo jiné jim vytýká, že neprovedly jí navržené důkazy. Mělo se jednat o výslech řidiče, který obsluhoval výdejní lávku a jehož pochybením mělo dojít ke znečištění motorové nafty, vedoucího provozu výdejního místa společnosti TERMINÁL OIL a.s. a jednatele společnosti PSMONT PLUS s.r.o. Tito svědci měli popsat způsob nakládání s motorovou naftou, způsob fungování výdejní lávky a možnost znečištění motorové nafty při jejím stáčení - ve výdejním rameni může být 50 - 70 litrů. Navržené důkazy mohly v souvislosti s dalšími provedenými důkazy (nákladními dodacími listy, vyjádřením provozovatele daňového skladu a vyjádřením dodavatele technologie plnící lávky) jednoznačně prokázat, že se v zásobnících č. 1 a č. 3 skutečně nacházela řádně zdaněná motorová nafta. V neprovedení navržených důkazů a v řádném neodůvodnění takového postupu spatřuje stěžovatelka ústavněprávní rozměr a zásah do základních práv a svobod garantovaných čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již v minulosti dovodil, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena jen tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů.

Z hlediska spravedlivého procesu považuje Ústavní soud za relevantní zhodnocení námitky týkající se tzv. opomenutých důkazů. Podle Ústavního soudu je podstatnou především ta skutečnost, jak se Nejvyšší správní soud s navrženými a neprovedenými důkazy vypořádal. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že stěžovatelkou navržené důkazy považoval jak Krajský soud v Praze, tak i Nejvyšší správní soud za nadbytečné. K tomu oba soudy shodně uvedly, že i v případě, že by se prokázala kontaminace skladovaných minerálních olejů barvivem Dyeguard Red MC25Y, nemohlo by toto zjištění vzhledem k dalším skutkovým zjištěním (koncentrace barviva ve vzorcích) mít vliv na daňovou povinnost stěžovatelky. Nejvyšší správní soud odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze, podle něhož, i pokud by se jednalo o smísení s barveným a značkovaným olejem ve výdejním rameni (zbytkové množství je podle stěžovatelky 50 - 70 litrů), nemohlo toto zapříčinit takovou kontaminaci minerálního oleje, který v případě nádrže č. 1 činil 19 456 litrů a v případě nádrže č. 3 - 315 743 litrů.

Obecné soudy akceptovaly závěr Generálního ředitelství cel, podle něhož v případě nádrže č. 1 musel být poměr mezi čistou motorovou naftou a značkovaným minerálním olejem téměř 1:1 a v případě nádrže č. 3 činil poměr směsi značkového oleje a motorové nafty cca 1:30 (cca 530 litrů značkovaného oleje). Z výše uvedených poměrů je zřejmé, proč obecné soudy považovaly provedení výslechů navržených svědků za nadbytečné.

Dle náhledu Ústavního soudu je napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu ústavně konformní a z hlediska kautel spravedlivého procesu mu není čeho vytknout.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-826/20-1)