# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 80/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 80/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:1.US.80.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 1. 2011
- Datum zveřejnění: 18. 1. 2011
- Klíčová slova: trestní řízení
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 158 odst.3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem uvedeného policejního orgánu a obvodního státního zastupitelství bylo porušeno právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále měl za to, že jimi byl též porušen ústavní zákaz libovůle dle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny. Proto navrhl, aby bylo zmíněnému policejnímu orgánu nařízeno, aby neprodleně zahájil úkony trestního stíhání ve věci podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi.

Dne 13. 9. 2010 podal stěžovatel v návaznosti na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1076/08 (N 144/50 SbNU 269) a zprošťující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. 4 T 107/2008 Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4 trestní oznámení na M. K. pro podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi. Trestní oznámení bylo postoupeno k prověřování a přímému vyřízení Policii ČR, Obvodnímu ředitelství policie Praha IV, Místní oddělení Pankrác. Policie ČR ve svém vyrozumění uvedla, že nezahájila úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř., neboť nebylo možno dokázat naplnění všech povinných znaků skutkové podstaty uvedeného tr. činu, přičemž tato vyžaduje naplnění i subjektivní stránky, tj. v daném případě úmyslu. S ohledem na nemožnost objektivně zjistit skutkový stav, který nelze ani dalším dokazováním nijak zpřesnit, a protože nebylo též zjištěno, že by došlo ke spáchání jiného tr. činu či přestupku, byla věc policejním orgánem uložena. Stěžovatel proto podal k obvodnímu státnímu zastupitelství žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu. Státní zastupitelství ve svém vyrozumění uvedlo, že na základě skutkových zjištění nebyly dány důvody pro zahájení úkonů trestního řízení dle tr. ř., a proto bylo rozhodnutí policejního orgánu o uložení věci záznamem na písemnost shledáno jako důvodné. Stěžovatel s postupem policejního orgánu a státního zastupitelství nesouhlasil, a proto podal ústavní stížnost, v níž mj. uvedl, že "poškozený v naprosté většině případů usiluje nikoli či nikoli jen o dosažení náhrady nehmotné újmy, či náhrady hmotné škody, ale zejména o potrestání pachatele, neboť právě potrestání pachatele za újmu, která byla poškozenému způsobena, je onou satisfakcí z hlediska morálního, kterou poškozený oprávněně očekává."

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Již ve své dřívější judikatuře dal Ústavní soud jasně najevo, že vztah trestní odpovědnosti je vztahem veřejnoprávním, v němž na jedné straně vystupuje stát zastoupený veřejnou obžalobou (státní zastupitelství) a na druhé straně stojí obžalovaný. Z uvedeného plyne, že ostatním osobám byť by se i cítily poškozenými, právní řád nepřiznává právo požadovat trestní stíhání jiných osob, které by nad to snad mělo požívat ústavně právní ochrany. Ani poškozený v trestním řízení, byť by se ho jednání, za které by byl případný pachatel obžalován, citelně dotýkalo, nedisponuje právem na trestní stíhání a potrestání údajných pachatelů trestných činů. Trestní stíhání pachatelů, jakož i jejich potrestání poté, co proběhl řádný soudní proces, je monopolem státu (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 358/04, sp. zn. II. ÚS 3094/07, sp. zn. II. ÚS 1303/08, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Jestliže by stěžovatel zároveň usiloval o domožení se ochrany a zajištění svých majetkových, případně osobnostních práv, nelze než trvat na tom, aby před podáním ústavní stížnosti vyčerpal procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně těchto legitimních zájmů poskytuje. I z tohoto úhlu pohledu se proto obrátil na Ústavní soud předčasně, což s ohledem na zásadu subsidiarity rovněž zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti soudce zpravodaj návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-80/11-1)