# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 769/17

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 769/17
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:1.US.769.17.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 4. 2017
- Datum zveřejnění: 17. 5. 2017
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: důchodové pojištění, vazba
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 155/1995 Sb., § 29, § 31, § 32

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatel neuspěl ve správním řízení s žádostí o přiznání starobního důchodu. Krajský soud jeho následnou žalobu zamítl s tím, že stěžovatel nezískal potřebnou dobu pojištění. Pro její posouzení je zásadní, jaké předpisy platí v době rozhodování. Stěžovateli se ani nepodařilo zpochybnit údaje v evidenčním listu důchodového pojištění. Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost zamítl kromě jiného z toho důvodu, že stěžovateli do doby pojištění nemůže být započítán pobyt ve vazbě, neboť nebyl zařazen do práce.

2. Proti rozhodnutí Nejvyššího a krajského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, práva na odškodnění, k diskriminaci a zneužití práva. Porušení těchto práv stěžovatel spatřoval v tom, že pro posouzení účasti na pojištění po dobu pobytu ve vazbě bylo na věc stěžovatele užito zcela nepřiléhavého ustanovení. Stěžovatel navíc nemohl ovlivnit, zda bude do práce zařazen. Potřebná doba pojištění v případě stěžovatele činí 25 let, nikoliv 30 let, protože nelze na právní vztahy vniklé v dřívější době užít pozdějších předpisů. Orgány sociálního zabezpečení byly oprávněny kontrolovat údaje v evidenčním listu důchodového pojištění. Měly tedy stěžovatel vyzvat k jejich opravě, pokud tyto údaje nebyly správné. Stěžovatel též uvedl, že je dlouhodobě šikanován ze strany veřejné moci, která s ním zachází jinak než s ostatními osobami.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

4. Stěžovatel Ústavnímu soudu předložil obdobné námitky, jaké již dříve uplatnil před správními soudy, aniž by bližší argumentací vyvracel jejich závěry. Na napadená rozhodnutí tak lze odkázat a nad rámec toho uvést následující [míra konkrétnosti námitky do značné míry předurčuje míru podrobnosti jejího vypořádání, srov. odst. 13 nálezu sp. zn. IV. ÚS 919/14 ze dne 10. 12. 2014 (N 225/75 SbNU 521)]:

5. Přestože stěžovatel opakovaně namítal, že na jeho věc byla vědomě užita ustanovení, která na ni nelze použít, takovou vadu se mu jednoznačně vylíčit nepodařilo a Ústavní soud ji z vlastní činnosti neshledal. Ve vztahu k pojištění po dobu pobytu ve vazbě sám stěžovatel odkázal na znění § 5 odst. 1 písm. l) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění od 1. 3. 2009, které na jeho věc nedopadá. Tvrzení stěžovatele, že měl být vyzván k doplnění chybějících údajů vypovídajících o nesprávnosti evidenčních listů, se pak míjí s rozhodovacími důvody napadených rozhodnutí. Krajský soud totiž dospěl k závěru, že stěžovatel tato tvrzení neprokázal.

6. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavního významu neshledal. Způsob, jímž se obecné soudy vypořádaly s námitkami a návrhy stěžovatele je srozumitelný, logický a věcně přiléhavý. Ústavní soud v jejich postupu a rozhodování neshledal nic, co by vybočovalo z mezí ústavnosti.

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-769/17-1)