# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 767/2000 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: I.ÚS 767/2000 - ECLI: ECLI:CZ:US:2001:1.US.767.2000 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 3. 5. 2001 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků - Klíčová slova: daň/výpočet - Dotčené předpisy: 13/1993 Sb., § 3, § 104 odst.1, § 104 odst.4; 2/1993 Sb., čl. 36; 337/1992 Sb., § 28; 99/1963 Sb., § 157 odst.2 ## Výrok Návrh se odmítá. ## Odůvodnění Navrhovatelka podáním ze dne 27. 12. 2000 předložila Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"). Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Brně, ze dne 25. 10. 2000, čj. 30 Ca 277/98 - 24, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 30. 10. 1998, čj. 3559/98/FŘ/130, kterým tento správní orgán zamítl odvolání navrhovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Slavkově u Brna ze dne 21. 4. 1998, čj. 9763/98/343970/3915 a dodatečnému platebnímu výměru č. 208/98. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatelky její právo na rovnost před zákonem a na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou podanou u uvedeného soudu domáhala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu ve Slavkově u Brna. Uvedeným dodatečným platebním výměrem byla stěžovatelce vyměřena dodatečně za zdaňovací období prosinec 1994 daň z přidané hodnoty ve výši Kč 34 759,--. Stěžovatelka dovezla několik druhů vat, které při dovozu zatřídila pod položky celního sazebníku se sníženou 5% daní z přidané hodnoty, aniž byla k takovému zařazení zboží oprávněna. Podle ustanovení § 46 zákona č. 13/1993, celní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "celní zákon"), rozhoduje o zařazení dováženého zboží, a tím i o celní sazbě, na žádost dovozce Ministerstvo financí ČR - Generální ředitelství cel, a to formou závazné informace o sazebním zařazení na základě písemné žádosti dovozce. V žádosti musí být uvedeny charakteristické a specifické vlastnosti dováženého zboží. Závazná informace je pak individuálním aktem vydávaným konkrétnímu žadateli na konkrétní specifikované položky dováženého zboží. Podanou žalobu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 10. 2000, čj. 30 Ca 277/98 - 24, zamítl. Porušení rovnosti před zákonem spatřovala stěžovatelka v tom, že stejné zboží jako stěžovatelka dovážela jiná firma, H. R., a. s., Veverská Bitýška, jejíž výrobky byly podle závazné informace vydané Generálním ředitelstvím cel zařazeny do položky se sazbou DPH 5%. Tato závazná informace byla stěžovatelce známa, a proto ji používala při deklaraci vlastních dovozů. Právo na spravedlivý proces bylo podle názoru stěžovatelky porušeno Krajským soudem v Brně tím, že neprovedl důkaz navrhovaný stěžovatelkou, a to závaznou informací Generálního ředitelství cel č. 402/1993 na výrobky firmy H. R., a. s., Veverská Bitýška, s odkazem na ustanovení § 249 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Proto stěžovatelka žádala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto obecně právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, porušeny její základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se dovolávala právě ochrany svého základního práva, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh není důvodný. Ústavní soud po posouzení předloženého případu zjistil, že jak oba správní orgány, tak obecný soud, postupovaly správně při projednávání návrhů stěžovatelky a s jejími tvrzeními se vypořádaly. Svá rozhodnutí opřely o ustanovení celního zákona, z něhož vyplývá, že pro zařazení výrobku do příslušné položky celního sazebníku, a tím i sazby daně z přidané hodnoty, je příslušné Ministerstvo financí ČR - Generální ředitelství cel (§ 46 celního zákona). Tento orgán na písemnou žádost dovozce vydá závaznou informaci o sazebním zařazení zboží. Rovnost před zákonem je garantována tím, že každý dovozce má právo, resp. povinnost, vyžádat si od Generálního ředitelství cel závaznou informaci o zařazení dovážených výrobků do příslušné položky celního sazebníku. Postup stěžovatelky, která si takovou závaznou informaci nevyžádala a odkazovala na informaci vydanou jinému subjektu, by naopak porušoval rovnost stran ve prospěch stěžovatelky. Je tedy zřejmé, že pouhým tvrzením stěžovatelky o dovozu identických výrobků, a tím jejich zařazení do položky se sníženou sazbou, nelze přisvědčit. Ústavní soud nezjistil, že by postupem správních orgánů i obecného soudu byla porušena práva stěžovatelky na rovnost před zákonem a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod ani čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jichž se stěžovatelka dovolává. Pokud jde o čl. 11 Listiny základních práv a svobod, pak stěžovatelka neuvádí, v čem jeho porušení spatřuje, kromě obecně formulované charakteristiky, že jde o ustanovení garantující vlastnické právo. Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh a zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 18/2/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-767/2000-2000)