# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 742/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 742/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.742.13.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 4. 2013
- Datum zveřejnění: 13. 5. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: pohledávka/postoupení, důkaz/volné hodnocení

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu zakotveném v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na své námitky, sdělené v řízení před Krajským soudem v Praze i v odvolání proti jeho rozsudku, jímž jej označený soud zavázal, zaplatit žalobci částku 2 302 731,90 Kč s přísl. a 193 650 Kč na nákladech řízení, na své přesvědčení, že se těmito nezabýval ani Vrchní soud v Praze, zejména pak námitkou, týkající se smluv o postoupení pohledávek, které on považuje za absolutně neplatné či neexistující. Dále uvedl, že soudy k jeho tvrzením či předloženým důkazům nepřihlížely, zásadní rozpory v argumentaci ignorovaly, ani v odůvodnění se s nimi nevypořádaly. Neučinil tak ani Nejvyšší soud, který dovolání, podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, odmítl.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížností napadených rozhodnutí, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 2 302 731,90 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení ve výši 193 650 Kč, opodstatněně konstatoval, že napadené rozhodnutí neřešilo otázku zásadního právního významu a že dovolání není tedy přípustné - proto je důvodně podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) obč. soudního řádu odmítl. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Praze v souladu s § 212 a násl. občanského soudního řádu a důvodně rozhodl tak, jak v jeho výrocích uvedeno. V odůvodnění rozsudku vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, jež se týkaly hodnocení smluv o postoupení pohledávek, jakož i hodnocení důkazů, na základě nichž zavázal žalovaného k plnění v celkové výši 2 302 731,90 Kč s příslušenstvím. Poněvadž stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil stejné námitky, jako v odvolacím řízení, a s těmito se soud druhé stupně v celém rozsahu vypořádal, lze na odůvodnění jeho rozsudku odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-742/13-2)