# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 735/02 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: I.ÚS 735/02 - ECLI: ECLI:CZ:US:2004:1.US.735.02 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 13. 7. 2004 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; právo na soudní a jinou právní ochranu - Klíčová slova: náklady řízení - Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 150, § 224, § 142 ## Výrok Ústavní stížnost se o d m í t á . ## Odůvodnění Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedených výroků vydaných ve sporu o přechod vlastnického práva k nemovitostem, jimiž nebyla přiznána náhrada nákladů nalézacího a odvolacího řízení, a tvrdil, že jimi byla porušena jeho práva garantovaná čl. 36 odst. 1 Listiny základních svobod (dále též "Listina"). Z vyjádření Okresního soudu v Prachaticích vyplynulo, že protistrana podala ve věci dovolání. Ústavní soud u Nejvyššího soudu zjistil, že dovolání byla přidělena sp. zn. 28 Cdo 183/2003, a že rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2003 byla rozhodnutí okresního a krajského soudu, jejichž součástí je i napadený výrok, zrušena. Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Prachaticích zjistil, že v mezidobí od rozhodnutí Nejvyššího soudu vydal Okresní soud v Prachaticích dne 9. 12. 2003 rozsudek, který byl Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 30. 3. 2004 zrušen (6 Co 271/2004). Řízení před obecnými soudy pokračuje. Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále zákon"). A to včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. Ústavní stížnost je nepřípustná. Ústavní soud konstatuje, že pravomocné rozsudky, proti jejichž výrokům o nepřiznání nákladů řízení byla podána ústavní stížnost, byla v rámci dovolacího řízení zrušena. Řízení před soudem prvního stupně, ani řízení před soudem druhého stupně dosud pravomocně neskončilo. Teprve poté, co nabudou právní moci nová rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně a s nimi související rozhodnutí o nákladech řízení, bude moci stěžovatel případně podat novou ústavní stížnost. Ústavní soud si je vědom neobvyklosti procesní situace: stěžovatel podal ústavní stížnost v situaci, kdy již neměl ve své dispozici jiné procesní prostředky k ochraně svého práva, avšak protistrana měla v dispozici dovolání, které podala a následně byla zrušena obě rozhodnutí, proti jejichž částem brojila ústavní stížnost. Tato skutečnost, vzhledem k akcesorické povaze výroků o nákladech řízení, nezvratně znamená, že podání ústavní stížnosti bylo objektivně předčasné. Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel proto předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona). P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 13. července 2004 Eliška Wagnerová soudce zpravodaj --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-735/02-02)