# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 729/04

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 729/04
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:1.US.729.04
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 1. 2005
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: smlouva, právní úkon/neplatný
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 39; 513/1991 Sb., § 136, § 56

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

## Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 11. 11. 2004, navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání, mj. zda je přípustný. Ze sdělení Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") ze dne 17. 12. 2004 zjistil, že napadený rozsudek okresního soudu byl stěžovateli doručen dne 8. 6. 2004 a nabyl právní moci dne 24. 6. 2004.

K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, nález č. 111, str. 79]. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS")].
Podle § 75 odst. 1 ZÚS je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ).

V dané věci stěžovatel proti rozsudku okresního soudu nepodal odvolání, nevyčerpal tak procesní prostředky, které mu zákon (konkrétně OSŘ) k ochraně jeho práva poskytuje.

O ústavní stížnosti stěžovatele proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2004, čj. 25 Cdo 1702/2002 - 401, již rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 259/04, jímž ústavní stížnost odmítl pro její nepřípustnost. Jedná se o kasační rozsudek Nejvyššího soudu ČR, který nebyl konečným rozhodnutím ve věci.

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, Ústavní soud soudcem zpravodajem, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2005

JUDr. František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-729/04-04)