# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 723/2000 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: I.ÚS 723/2000 - ECLI: ECLI:CZ:US:2002:1.US.723.2000 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 9. 1. 2002 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí - Klíčová slova: výživné - Dotčené předpisy: 104/1991 Sb., čl. 3, čl. 21; 94/1963 Sb., čl. ## Výrok Ústavní stížnost se o d m í t á. ## Odůvodnění Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými bylo zvýšeno výživné stanovené jejich otci MUDr. E. P. na nezl. M. částkou 1.650,- Kč měsíčně od 1. 9. 1998 a dále od 1. 9. 2000 pro nezl. R. na částku 2.400,- Kč měsíčně a na nezl. M. na částku 2.100,- Kč měsíčně. V jejím odůvodnění zejména uvedli, že jejich matka podporující návrh na zvýšení výživného argumentovala přijatou novelou zákona o rodině, který počítá se spořící složkou výživného, se změnou poměrů na straně obou stěžovatelů, jakož i podstatně vyššími výdělky otce. Soudy přesto stanovili nižší výživné než je schopen otec MUDr. E. P. plnit. Stěžovatelé proto s výroky obou napadených rozsudků nesouhlasí a tvrdí, že jimi byla porušena Úmluva o právech dítěte (OSN, New York, 20. 11. 1989, sdělení FMZV č. 104/1991 Sb.), kterou je Česká republika vázána, a to v čl. 3 bod 1 a v čl. 7 bod 1 (dále jen ust. prvních odstavců čl. 3 a 7 Úmluvy), neboť napadenými rozsudky byl aplikován zákon nikoliv ve prospěch nezletilých dětí - stěžovatelů, nýbrž ve prospěch jejich otce - vedlejšího účastníka. Ústavní soud v prvé řadě rozhodl usnesením ze dne 31. 7. 2001, sp.zn. I. ÚS 723/2000 tak, že nezletilým stěžovatelům ustanovil pro řízení o ústavní stížnosti opatrovníka - hlavní město Prahu - Úřad městské části Praha 12, Čechtická 758, 142 00 Praha - Kamýk. K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení - Obvodní soud pro Prahu 4, Městský soud v Praze a opatrovník stěžovatelů Městská část Praha 12 - Úřad městské části. Obvodní soud pro Prahu 4 uvedl, že nerozumí postupu stěžovatelů, resp. jejich matky, která 22. 1. 2001 podala nový návrh na zvýšení výživného, k němuž lze napadené rozhodnutí změnit. Dále sdělil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem. Městský soud v Praze sdělil, že ústavní stížnost není důvodná, protože nebylo porušeno žádné z ústavních práv ani mezinárodními smlouvami chráněná práva nezletilých. Přitom zdůraznil, že se jednalo o rozhodnutí v řízení o změně předchozího rozhodnutí o výživném, a proto se úvaha o případném zvýšení odvíjí (kromě dalšího) od výše výživného stanovené předchozím rozhodnutím. Současně uvedl, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem. Městská část Praha 12 - Úřad městské části zejména uvedla, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze bylo zvýšeno výživné pro stěžovatele - nezl. R. od 1. 9. 2000 na částku 2.400,- Kč a výživné pro stěžovatele - nezl. M. od 1. 9. 1998 na částku 1.650,- Kč a od 1. 9. 2000 na částku 2.100,- Kč, a že takto stanovené výživné je přiměřené a odpovídá věku a potřebám nezletilých stěžovatelů. Současně prohlásil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. P 61/99, zjistil, že předchozí rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 1998, sp. zn. 15 Co 442/97, o stanovení výživného pro oba nezletilé stěžovatele, byl rovněž napaden ústavní stížností, která byla usnesením Ústavního soudu 29. 4. 1998, sp. zn. II. ÚS 80/98, odmítnuta. Pro srovnání obou projednávaných věcí Ústavní soud konstatuje, že stejně jako v přecházející ústavní stížnosti vytýkají stěžovatelé opět soudům I. a II. stupně přiznání výživného v nedostatečné výši. V již citovaném usnesení zaujal Ústavní soud k této námitce názor, že z hlediska ochrany ústavních práv zakotvených v čl. 32 odst. 4 a odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny) spadá posouzení této otázky (vycházející z relace vyživovací povinnosti otce a matky) plně do pravomoci obecných soudů. Vzhledem k tomu, že důvod podání ústavní stížnosti je v souzené věci takřka totožný, jen s tím rozdílem, že stěžovatelé nyní namítají porušení svých práv chráněných prvních odstavců čl. 3 a 7 Úmluvy o právech dítěte, nepovažuje Ústavní soud za opodstatněné cokoliv na dříve vysloveném závěru o nedostatku vlastní pravomoci měnit. Pro úplnost pouze dodává, že pokud obecné soudy posoudily podmínky pro stanovení výše výživného odchylně od názoru stěžovatelů, nelze v tom spatřovat ani nerespektování jejich zájmů (zájmů dětí) ani porušení jejich práva na životní úroveň nezbytnou pro jejich rozvoj. V daném případě pak nelze tvrdit, že uspokojování potřeb stěžovatelů je napadenými rozhodnutími soudů o výši výživného stanovené otci s ohledem na vyživovací možnosti matky stěžovatelů ohroženo. Přitom je třeba brát zřetel zejména na možnost dalšího zvyšování výživného při změně poměrů cestou obecných soudů. To již učinil Městský soud v Praze v napadeném rozhodnutí, kterým změnil (napadený) rozsudek soudu I. stupně tak, že výživné otce pro oba stěžovatele zvýšil, čímž vzal jejich odůvodněné potřeby v úvahu. Podle ust. § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny. Proto Ústavní soud návrh stěžovatelů odmítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 9. ledna 2002 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-723/2000-2000)