# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 718/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 718/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:1.US.718.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 7. 2007
- Datum zveřejnění: 17. 8. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: vlastnické právo/obsah, vydržení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 119, § 120

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včasnou ústavní stížností stěžovatelka požaduje zrušení shora označených rozhodnutí, vydaných v řízení, ve kterém stěžovatelka žalovala Bc. J. T. a Mgr. Františka Škůrku, správce konkursní podstaty Zemědělského družstva Švihov, o určení vlastnictví zpevněné plochy vytvořené z betonových panelů, položených na stavební parcele č. 611/10 v k. ú. Švihov u Klatov. Tuto plochu stěžovatelka užívá pro třídění brambor a považuje ji za soubor movitých věcí, k nimž nabyla vlastnického práva vydržením.

V ústavní stížnosti stěžovatelka vytýká protiústavnost obou rozhodnutí, pro jejich rozpor s čl. 11 a čl. 26, čl. 30 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina") a čl. I. odst. 1 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání napadených rozhodnutí. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti. Není tedy povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního (jednoduchého) práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, resp. některé z ústavních kautel.

V daném případě je očividné, že k žádnému porušení základních práv stěžovatelky nedošlo. Její argumenty se pohybují plně v rovině podústavního práva a míří toliko k tomu, aby Ústavní soud zaujal jiný právní závěr, než jak učinily oba obecné soudy, tedy aby přehodnotil závěr, že (slovy odvolacího soudu) "předmětná betonová plocha je součástí pozemku", neboť "součástí pozemku jako věci hlavní jsou i některé venkovní úpravy, zejména opěrné zdi, dlažby, obruby, ale i přípojky, například zahradního vodovodu". S ohledem na to, že stěžovatelkou zpochybněný výklad občanského zákoníku není příkladem svévole ani není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti ve smyslu judikatury Ústavního soudu, není zásah Ústavního soudu namístě.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji odmítl, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-718/07-1)