# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 709/11 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: I.ÚS 709/11 - ECLI: ECLI:CZ:US:2011:1.US.709.11.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 13. 4. 2011 - Datum zveřejnění: 29. 4. 2011 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně; hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem; hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (výživu) - Klíčová slova: dítě, styk rodičů s nezletilými dětmi, výchova - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 32 odst.4, čl. 36 odst.1; 94/1963 Sb., § 26; 99/1963 Sb., § 100 odst.3 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění I. 1. Návrhem došlým dne 8. 3. 2011 byla Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené ustanovením § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, splňujícím i další formální podmínky [ustanovení § 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], doručena ústavní stížnost proti shora citovanému rozhodnutí. 2. Stěžovatel tvrdil, že citovaným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho základního práva na rodičovskou výchovu a péči o dítě dle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť soud svěřil nezletilého vedlejšího účastníka do výlučné výchovy matky, a to zejména pro osobnostní rozdíly každého z rodičů a z důvodů zdravotních dispozic na straně nezletilého. II. 3. Ústavní soud, maje k dispozici napadené rozhodnutí, nepovažoval za nutné vyžádat si příslušný spis, neboť tvrzené skutečnosti, pro posouzení ústavní stížnosti rozhodné, jsou s ním ve shodě. 4. Z napadeného rozhodnutí plyne, že se stěžovatel domáhal svěření nezletilého do střídavé výchovy rodičů, neboť s ním byl na rodičovské dovolené, mezi otcem (stěžovatelem) a synem se vytvořilo silné citové pouto, přičemž po zrušení společné domácnosti probíhala výchova nezletilého střídavým způsobem. Matka [1) vedlejší účastnice] během otcovy rodičovské dovolené studovala vysokou školu a připravovala se na výkon advokacie, při soudních řízeních o svěření nezletilého do výchovy o něj usilovala i několika návrhy na vydání předběžných opatření. Nezletilý postrádal přiměřenou úroveň pozornosti, byl nadměrně aktivní a impulzivní (soudobá lékařská věda tyto projevy chování popsala jako "Attention Deficit Hyperactivity Disorders", dále jen "ADHD"), přesto začal navštěvovat základní školu s rozšířenou výukou anglického jazyka. Vzhledem k tomu, že zmíněné chování nezletilého lze korigovat stabilním výchovným prostředím s pevným programem a rozvrhem, s vyváženým odpočinkem, byl svěřen do výlučné výchovy matce, přičemž otci byl stanoven styk (každý lichý týden od čtvrtka do pondělí týdne následujícího). Znalec z oboru psychologie ve znaleckém posudku a následném výslechu uvedl, že střídavá výchova by u nezletilého přicházela v úvahu, tento model ale naráží na narušenou komunikaci rodičů. Výchovné prostředí shledal u matky i u otce bez závad; konstatoval rovněž, že představy rodičů o optimálním způsobu péče o nezletilého se rozcházejí, což je dáno osobnostními vlastnostmi rodičů a jejich životními preferencemi. 5. Otec se proti rozsudku odvolal, žádal o svěření nezletilého do své výchovy, případně do střídavé výchovy rodičů. K odvolání otce věc posuzoval nadřízený soud, který rozsudek nalézacího soudu změnil a upřesnil styk otce s nezletilým po dobu prázdnin, Vánoc a Silvestra; jinak jej ponechal beze změny. III. 6. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku. 7. Ústavní soud již svoji judikaturou vymezil, že není-li možná společná výchova, pak má být preferována střídavá výchova rodičů, avšak jen tam, kde k tomu jsou dány i další předpoklady (viz nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. února 2010, dostupný in http://nalus.usoud.cz). V souzeném případě se jako jedinou překážkou jeví zdravotní stav nezletilého a získání základních návyků, plynoucích z požadavku na přizpůsobení se pravidelnému režimu, danému školní docházkou. 8. Hyperaktivita a nepozornost dítěte se může oslabovat, anebo naopak pregradovat v závažnější poruchy. Skutečností však zůstává, že až 50% jedinců, u nichž je syndrom ADHD vůbec správně diagnostikován, setrvává až do pozdní dospělosti. 9. Ústavní soud je toho názoru, že obecné soudy se zřetelem k okolnostem dospěly ke správným závěrům; současně je však nepochybné, že je na konci školního roku 2010/2011 nutné zjistit, jak se zdravotní stav nezletilého změnil, resp. přikročit k nezpochybnitelnému stanovení diagnózy zvlášť k tomu určenými odborníky, a to znalci v oboru dětské a dorostové psychiatrie; zároveň musí být postaveno na jisto, zda je vhodné zahájit léčbu i z hlediska dětské psychofarmakologie. V případě pochybností by měl být vyžádán posudek jediného samostatného klinického pracoviště v oboru dětské psychiatrie v České republice - Dětské psychiatrické kliniky Univerzity Karlovy 2. Lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Motol. 10. Absolvováním rozhodující části školního roku 2010/2011 nezletilým je v tomto případě změnou poměrů ve smyslu ustanovení § 26 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, v znění pozdějších předpisů. Zjistí-li soudy při novém rozhodování, že komunikace mezi rodiči není fatálně rozvrácena, zváží nařízení společné rodinné terapie (ustanovení § 100 odst. 3 o. s. ř.). 11. Z obsahu ústavní stížnosti je zjevné, že stěžovatel svoji ústavněprávní argumentaci předestřel jen jako nesouhlas s rozhodnutími obecných soudů. Ta se však ke dni rozhodnutí opírala o relevantní zjištění a odůvodnění jejich výroků nepostrádají požadovanou míru logiky a racionálního úsudku. Soudy nesledovaly jen zájmy rodičů - a v tomto směru implicite přistupovaly i k ochraně jejich základních práv plynoucích z čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod - nýbrž, a to Ústavní soud zdůrazňuje, že zcela správně, zájem nezletilého - tj. dítěte samotného. IV. 12. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy postupovaly v projednávané věci ústavně konformně, rozhodly předvídatelným způsobem a v souladu s ustálenou judikaturou; samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením nemůže založit opodstatněnost tvrzení o porušení vyjmenovaných základních práv a svobod. Protože Ústavní soud jejich porušení neshledal, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavní soud, ve znění pozdějších předpisů, tak, jak ve výroku uvedeno. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-709/11-1)