# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 7/06

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 7/06
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:1.US.7.06.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 8. 2007
- Datum zveřejnění: 16. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: výkon rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 326a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ve včasné ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených usnesení Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Ostravě (dále "krajský soud") a Okresního soudu v Ostravě (dále "okresní osud"), vydaných v řízení ve věci výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí.

Stěžovatelka uvedla, že obecné soudy porušily její právo na spravedlivý proces a na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") tím, že nesprávně interpretovaly ustanovení § 326a OSŘ. V pět let trvajícím řízení o výkon rozhodnutí totiž umožnily svou nečinností povinnému rozprodat movitý majetek a pak řízení zastavily podle zmíněného ustanovení.

II.

Z rozhodnutí obecných soudů a z podání stěžovatelky bylo zjištěno, že okresní soud zastavil, shora označeným usnesením, podle ustanovení § 326a OSŘ výkon rozhodnutí, nařízený usnesením téhož soudu ze dne 1. 9. 1999, čj. 50 E 846/99 - 5. Krajský soud usnesením ze dne 30. 8. 2004 potvrdil usnesení okresního soudu o zastavení řízení poté, co dospěl k závěru, že důvod pro použití § 326a OSŘ byl dán. Dovolání stěžovatelky proti usnesení krajského soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2005 odmítnuto jako nepřípustné.

III.

Stěžovatelka zpochybnila interpretaci a aplikaci ustanovení § 326a OSŘ a vyjádřila přesvědčení, že její právní výklad je jediný možný a ústavně souladný. Ústavní soud ve své, obecně dostupné, judikatuře konstatoval, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (srov. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, str. 307). Pouze v případě, kdy jsou právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, považuje Ústavní soud takové rozhodnutí za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny.

Není zřejmé, čeho by stěžovatelka dosáhla, pokud by byla akceptována její interpretace zmíněného ustanovení podústavního procesního předpisu. Z rozhodnutí obecných soudů je jednoznačně zřejmé, že u povinné se nenacházejí žádné movité věci, které by bylo možné exekucí postihnout a následně z nich uspokojit stěžovatelku. Je-li dán určitý objektivní stav - neexistence movitého majetku povinné - může oprávněná jen stěží, ve smyslu předmětného ustanovení, označit místo, kde jsou věci povinné, které by mohly být prodány. Jak konstatoval krajský soud, při aplikaci § 326a OSŘ pak již nezávisí na kvalitě a kvantitě informací o majetku povinné, poskytnutých oprávněnou v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Pokud byla stěžovatelka nespokojena s liknavým postupem okresního soudu a domnívala se, že jím byla poškozena, mohla se domáhat jednak odstranění průtahů, jednak náhrady škody (viz též usnesení Nejvyššího soudu, str. 2).

V přezkoumávané věci nejsou, ve výše uvedeném smyslu, právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními a nelze ani konstatovat, že by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly. Rozhodnutí obecných soudů jsou ve svých odůvodněních jasná a srozumitelná. K porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny tedy nedošlo.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-7/06-2)