# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 68/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 68/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:1.US.68.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 5. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: správní soudnictví, lhůta/procesněprávní, advokát
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 43, § 55, § 250a, § 250d odst.3

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 5. 2. 1999, označeným jako ústavní stížnost.

Stěžovatel v něm napadá usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 1998, čj. 38 Ca 288/97 - 43, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí ředitele Bezpečnostní informační služby z důvodu nepředložení dokladu o (povinném) právním zastoupení. Domnívá se, že tímto usnesením bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 90 Ústavy ČR a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.

Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda splňuje všechny předepsané náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Zákonným důvodem k zastavení řízení bylo nepředložení dokladu o právním zastoupení, které je v daném řízení podle § 250a o. s. ř. povinné, ve lhůtě stanovené soudcem. Jednalo se o tzv. lhůtu soudcovskou, určenou předsedou senátu v souladu s § 55 o. s. ř. Z dikce ustanovení je zřejmé, že předseda senátu může lhůtu, kterou určil např. na základě žádosti účastníka řízení, prodloužit. Měl-li stěžovatel problémy se zajištěním právního zastoupení, či problémy zdravotní, měl jako účastník možnost právně se bránit, tj. požádat o prodloužení lhůty. V tom mu ostatně mohl být nápomocný desingovaný právní zástupce, se kterým byl v telefonickém kontaktu.

Protože tak stěžovatel neučinil, musel soudce zpravodaj dospět k závěru, že v daném případě je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, tj. nepožádal o prodloužení lhůty k předložení dokladu o právním zastoupení. Proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-68/99-99)