# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 67/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 67/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:1.US.67.05
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 2. 2005
- Datum zveřejnění: 19. 12. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem); právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost "zbraní"; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: pracovní poměr, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 65/1965 Sb., čl.; 99/1963 Sb., § 132, § 120, § 157 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

## Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 15. 8. 2003, čj. 15 C 18/2002 - 80, zamítl žalobu na určení, že výpověď daná stěžovateli žalovanou, Městskou částí Praha 4, dne 19. 4. 2002 a dne 22. 4. 2002, je neplatná.

Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 22. 9. 2002, čj. 11 Co 456/2003 - 116, k odvolání stěžovatele, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 potvrdil.

Stěžovatel napadl uvedené rozsudky obecných soudů ústavní stížností s odůvodněním, že jimi došlo k porušení jeho základního práva na řádný a spravedlivý proces a navrhl jejich zrušení. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že souběžně s ústavní stížností podal v zákonné lhůtě dovolání k Nejvyššímu soudu ČR podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, z důvodu podle § 237 odst. 3 a § 241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. Vzhledem k tomu, že dovolání může být odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu, je stěžovatel přesvědčen, že ústavní stížnost je přípustná podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

K ústavní stížnosti, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 7. 2. 2005, připojil kopii dovolání, datovanou dne 3. 2. 2005, na jejíž obsah se stěžovatel v ústavní stížnosti odvolával.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se minimalizovat své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, že byly, před podáním ústavní stížnosti, vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení, byl-li opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Podání dovolání tedy činí současně podanou ústavní stížnost návrhem nepřípustným podle § 43 odst. 1 písm. e), za současného použití § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Předmětná ústavní stížnost směřuje pouze proti rozhodnutí obecných soudů prvního a druhého stupně. Rozhodnutí odvolacího soudu však v tomto případě není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovýmto posledním prostředkem je dovolání podané k Nejvyššímu soudu ČR, respektive rozhodnutí o něm. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl, znamenalo by to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání, tedy rozhodnutí o posledním opravném prostředku, by zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.

Podaná ústavní stížnost je tedy návrhem nepřípustným, který soudce zpravodaj usnesením, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2005
JUDr. František Duchoň , v. r.
soudce Ústavního soudu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-67/05-05)