# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 669/24

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 669/24
- ECLI: ECLI:CZ:US:2024:1.US.669.24.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 3. 2024
- Datum zveřejnění: 10. 4. 2024
- Dotčené předpisy: 182/1993 Sb., § 30; 99/1963 Sb., § 241 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 8. března 2024 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí především proti v záhlaví označeným rozhodnutím; zároveň navrhuje zrušit § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a § 241 odst. 1 občanského soudního řádu.

2. Návrh stěžovatele není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků. Stěžovatel především není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

3. Ústavnímu soudu z jeho úřední činnosti je známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, aniž by byl zastoupen advokátem. Na tyto nedostatky byl stěžovatel pravidelně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 2967/09 a III. ÚS 7/07).

4. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Ačkoliv v daném případě stěžovatel výzvu neobdržel, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku opakovaného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

5. Stěžovatel se dále domáhal vydání předběžného opatření, jímž by Ústavní soud sám sobě nařídil ustanovit stěžovateli advokáta. V minulosti ovšem Ústavní soud opakovaně dospěl k závěru, že k rozhodnutí o ustanovení advokáta mu chybí pravomoc, tedy jde o návrh, k jehož projednání není příslušný (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1579/07 ze dne 31. července 2007), proto ani podání takového návrhu nemůže stěžovatele zbavit povinnosti být zastoupen advokátem již při podání ústavní stížnosti. Na nutnost být zastoupen advokátem již při podání ústavní stížnosti byl ostatně stěžovatel v minulosti opakovaně upozorněn.

6. Z uvedených důvodů Ústavní soud návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení v záhlaví označených ustanovení právních předpisů jakožto návrh akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti, a proto ho Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-669/24-1)