# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 652/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 652/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:1.US.652.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 2. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: soudce/podjatost
- Dotčené předpisy: 182/1993 Sb., § 43 odst.1 písm.e

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel se v ústavní stížnosti, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. 12. 1999, domáhá zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. I. ÚS 501/99. Zároveň žádá Ústavní soud o "řádné projednání" jeho ústavní stížnosti z 11. 10. 1999 včetně návrhu na zrušení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a domáhá se vydání nálezu, jímž bude zcela vyhověno jeho návrhům, uvedeným v této ústavní stížnosti.

Napadeným usnesením Ústavního soudu byla podle stěžovatele jeho ústavní stížnost nesprávně odmítnuta jako nepřípustná, z čehož stěžovatel vyvozuje, že došlo k porušení jeho základních práv, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 2 a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Stěžovatel v podstatě brojí proti skutečnosti, že usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti nelze napadnout další ústavní stížností, když je toho názoru, že proti ústavní stížnosti není přípustné podat podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu pouze odvolání. V závěru ústavní stížnosti stěžovatel odmítá soudce JUDr. Vojena Güttlera, kterého považuje za podjatého, neboť vydal rozhodnutí, které stěžovatel napadá.

Ústavní soud nejdříve přezkoumal návrh z hlediska podmínek, stanovených pro řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel nebyl řádně zastoupen právním zástupcem, jak to požaduje ust. § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Avšak ani v případě, že by stěžovatel vadu návrhu odstranil, nemohl by být ve věci úspěšný.

Ústavnímu soudu v daném případě nezbývá, než zopakovat, že ústavní stížnost stěžovatele je nepřípustná. Zákon o Ústavním soudu v ust. § 43 odst. 3 stanoví, že podání opravného prostředku proti usnesení Ústavního soudu o odmítnutí návrhu není přípustné, na což byl stěžovatel výslovně upozorněn. Řízení před Ústavním soudem v České republice je v důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Z výše uvedeného logicky vyplývá, že není možné napadnout novou ústavní stížností již vydané rozhodnutí Ústavního soudu. Stěžovatelův právní názor, opírající se o nesprávnou interpretaci zákona o Ústavním soudu, na této skutečnosti samozřejmě nemůže nic změnit.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako nepřípustný návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-652/99-99)