# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 651/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 651/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:1.US.651.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 12. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: legitimace/pasivní, účastník řízení, výkon rozhodnutí, konkurz a vyrovnání
- Dotčené předpisy: 328/1991 Sb., § 31; 99/1963 Sb., § 322, § 326

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

## Odůvodnění

V záhlaví citovaným usnesením potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem usnesení Okresního soudu v Litoměřicích, kterým tento nařídil na návrh oprávněného (E. spol. s r. o.) výkon rozhodnutí prodejem movitých věci stěžovatelky pro 24 177,- Kč dle vykonatelného titulu - usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2001, č. j. 34 Cm 436/96 - 35 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 4 Cmo 116/2001.

Stěžovatelka napadla v záhlaví citovaná usnesení obecných soudů ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 12. 2003, neboť se domnívá že jimi došlo k zásahu do jejích práv chráněných čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 1, 2, 4 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost může být tedy před Ústavním soudem projednána a rozhodnuta až poté, co byly vyčerpány všechny ostatní zákonem stanovené prostředky k ochraně práv.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že zároveň podala i dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Toto bylo potvrzeno i pracovnicí Okresního soudu v Litoměřicích, která sdělila, že dne 20. 11. 2003 bylo v dané věci podáno dovolání.

Vzhledem k nejnovější judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozhodnutí 2. sekce tohoto soudu ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a rozhodnutí téže sekce z téhož dne ve věci stížnosti č. 47273/99) vychází Ústavní soud z názoru, že včasnost a přípustnost ústavní stížnosti, kterou stěžovatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu, případně i nalézacího soudu až poté, co Nejvyšší soud ČR rozhodl o dovolání bez ohledu na způsob vyřízení, budou zachovány. V takovém případě pak lhůta pro podání ústavní stížnosti začne běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (Sdělení Ústavního soudu publikované pod č. 32/2003 Sb.). Z toho současně vyplývá, že v případě podání dovolání bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku.

S ohledem na výše uvedené, aniž by se jakkoli zabýval meritem věci či vyzýval stěžovatelku k odstranění vad jejího podání, dospěl Ústavní soud k závěru, že její návrh není přípustný.

Vzhledem k výše citovanému Sdělení Ústavního soudu bude moci stěžovatelka poté, co Nejvyšší soud ČR rozhodne o jejím dovolání, napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale zůstane jí zachována lhůta i k napadení rozhodnutí odvolacího a nalézacího soudu.

Soudce zpravodaj tedy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu návrh jako nepřípustný odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-651/03-03)