# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 625/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 625/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:1.US.625.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 3. 2019
- Datum zveřejnění: 25. 3. 2019
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na údajné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušení shora uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo ve věci žalobce Pozemních staveb Ústí nad Labem, a. s. proti žalovanému stěžovateli o zaplacení částky 53 401 027 Kč rozhodnuto tak, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2012 č. j. 20 Cm 215/2009-324 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

2. Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny veškeré formální náležitosti, požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, aby návrh na zahájení řízení mohl být považován za kvalifikovaně a řádně podanou ústavní stížnost, schopnou meritorního projednání.

3. Ústavní stížnost je fyzická osoba oprávněna podat, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda (ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Podle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě je zjevné, že předmětné řízení nebylo dosud ukončeno, když shora uvedeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze bylo rozhodnuto o vrácení věci soudu prvního stupně, který bude v rámci pokračujícího řízení ve věci znovu jednat a rozhodovat. Stěžovateli se tedy v tomto řízení znovu otevírá možnost v plné míře uplatnit svá práva. Ústavní stížnost byla proto podána předčasně, jelikož stěžovatel nevyčerpal, a v době podání ústavní stížnosti ani nemohl vyčerpat všechny prostředky, poskytnuté zákonem k ochraně jeho práv.

4. Ústavní soud zde odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů, nad kterými není oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor. Domáhat se ochrany svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod podáním ústavní stížnosti je fyzická nebo právnická osoba oprávněna za podmínek stanovených Ústavou a zákonem o Ústavním soudu teprve po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svých práv a pravomocném ukončení věci.

5. Z uvedeného důvodu byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-625/19-1)