# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 622/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 622/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.622.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 2. 2013
- Datum zveřejnění: 7. 3. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: soud, poplatek
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 138 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základního práva zaručovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o jeho žalobě na určení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, jimiž mu nebylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků, a domáhá se jejich zrušení. V důvodech ústavní stížnosti po vylíčení skutkových okolností případu obecným soudům v podstatě vytýká, že jeho žádost o prominutí a vrácení soudního poplatku ve výši 5 000,- Kč za odvolání, které byl nucen podat proti rozsudku soudu I. stupně jen z důvodů nesprávného procesního postupu soudu, zcela nesprávně, aniž se řádně vypořádaly s jeho argumentací, posoudily jako žádost dle § 138 odst. 1 o. s. ř., přestože tato žádost nebyla podána z důvodů jeho poměrů, ale z důvodu zavinění soudu.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Po ověření, že obecné soudy ve svých rozhodnutích přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem dostatečně rozvedly své úvahy vedoucí je k použití ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy institut prominutí poplatku občanský soudní řád nezná a vrácení již zaplaceného poplatku je dle uvedeného ustanovení vyloučeno, posoudil Ústavní soud stížnost jako neopodstatněnou. Připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl, neboť zejména soud odvolací v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl důvody, pro které dovodil, že soud v rámci probíhajícího řízení nemá pravomoc prominout soudní poplatek, ale jen pravomoc přiznat účastníku zcela či zčásti osvobození od soudních poplatků, přičemž dle ustanovení 138 odst. 1 o. s. ř. již zaplacený soudní poplatek nelze vrátit. Proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-622/13-1)