# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 609/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 609/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:1.US.609.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 11. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: trestný čin, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 140/1961 Sb., § 155, § 219; 141/1961 Sb., § 2 odst.6; 2/1993 Sb., čl. 40 odst.3, čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á.

## Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 11. 2003 se výše uvedený zástupce domáhal jménem T. H. zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, kterými mělo být jmenovanému zasaženo do jeho práv vyplývajících z čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu")].

Plná moc zmocňující JUDr. F. K. k podání ústavní stížnosti za T. H. k návrhu připojena nebyla a dále návrh postrádal další náležitosti podle ustanovení § 34 zákona o Ústavním soudu, a proto se Ústavní soud tvrzeným zásahem do práv nezabýval.

Na okraj Ústavní soud dodává, že nevyzýval podatele k odstranění vad podaného návrhu, jelikož z obsahu návrhu vyplývá, že stále je možnost podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, pokud bude směřovat proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení skutku výše zmíněným soudem (srov. § 256b odst. 1 písm. g)), tedy bez námitek ohledně skutkových zjištění. Jak Ústavní soud zjistil, Nejvyšší soud ČR již dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2003 sp. zn. 9 To 159/2002 projednal tak, že k dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušil výrok o trestu dle § 256k odst. 2 tr. řádu a přikázal odvolacímu soudu znovu jednat a rozhodnout, a dále dovolání obviněného T. H. odmítl jako neopodstatněné. Ústavní soud k tomu konstatuje, že z odůvodnění tohoto usnesení není zřejmé, jak se Nejvyšší soud ČR vypořádal s námitkami obviněného T. H. ohledně právního překvalifikování skutku, který měl spáchat, což činí takové rozhodnutí nepřezkoumatelným a jako takové může být shledáno v rozporu s ústavním principem zákazu libovůle v rozhodování.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout, protože jej podala osoba zjevně neoprávněná.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-609/03-03)