# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 596/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 596/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:1.US.596.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 7. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: vlastnické právo/ochrana, důkazní břemeno
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11 odst.4; 40/1964 Sb., § 107, § 120; 50/1976 Sb., § 88, § 97

## Výrok

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 25. 11. 1999, označeným jako ústavní stížnost. Napadá v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo odmítnuto její dovolání do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 1998, čj. 18 Co 469/97 - 125, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, čj. 8 C 55/94 - 102, zamítající její žalobu proti žalované straně obci hlavní město Praha, o odstranění z její pozemkové parcely č. kat. 2360 v katastrálním území H. osmnácti laviček, altánu ve tvaru pravidelného šestiúhelníku ze dřeva, asfaltové cesty, která rozděluje parcelu na dvě části a o poskytnutí náhrady bezdůvodného obohacení ve výši Kč 75 160,-- za období od 1. 11. 1991 do 31. 12. 1992 s přísl. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy nevzaly v úvahu jí předložené důkazy a dovozuje, že rozsudky soudů prvního i druhého stupně, jakož i usnesením Nejvyššího soudu ČR byl porušen čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 8 C 55/94, Ústavní soud zjistil, že rozsudek Městského soudu v Praze, který nabyl právní moci, byl doručen právnímu zástupci stěžovatelky dne 22. 5. 1998 a usnesení Nejvyššího soudu ČR mu bylo doručeno dne 19. 11. 1999.

Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1). Takovým rozhodnutím v daném případě je, když dovolání Nejvyšší soud ČR shledal nepřípustným, ústavní stížností napadený pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze, který byl doručen právnímu zástupci stěžovatelky dne 22. 5. 1998. Ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu však nedošla Ústavnímu soudu ve shora uvedené šedesátidenní lhůtě, a proto je třeba ji pokládat za opožděnou. Soudci zpravodaji nezbylo než návrh ústavní stížnosti stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle ustanovení
§ 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona o Ústavním soudu.

Jako obiter dictum k tomuto rozhodnutí nelze nedodat, že odmítnutí návrhu ústavní stížnosti v tomto případě nemá účinky jako res iudicata, ve smyslu § 35 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, takže stěžovatelce není odňata možnost domáhat se dále u obecných soudů svých práv podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Obecné soudy v rozporu s čl. 90 neposkytly stěžovatelce stanoveným způsobem ochranu jejích práv a neaplikovaly ani v souladu s čl. 10 Ústavy ČR ustanovení výše zmíněného Dodatkového protokolu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-596/99-99)