# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 594/03 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: I.ÚS 594/03 - ECLI: ECLI:CZ:US:2003:1.US.594.03 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 15. 12. 2003 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost "zbraní"; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem); právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení - Klíčová slova: soudce/podjatost, orgán činný v trestním řízení - Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 31 odst.1, § 51 ## Výrok Ústavní stížnost se o d m í t á . ## Odůvodnění Ústavní stížností podanou dne 13. 11. 2003, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení, jímž nadřízený pracovník Inspekce ministra vnitra zamítl jeho stížnost, proti rozhodnutí jemu podřízeného policejního rady o tom, že tento policejní rada není vyloučen z vykonávání úkonů v trestní věci, vedené proti příslušníkům Policie ČR, v níž má stěžovatel postavení poškozeného, a tvrdil, že vydání tohoto rozhodnutí je v rozporu s ust. čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, podle kterého je ČR právním státem. Zasaženo mělo být právo stěžovatele na soudní ochranu dle ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, protože rozhodovat měl nestranný orgán. Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [srov. v § 75 odst. 2 zákona výjimky z této zásady]. Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva. Trestní řízení se v daném případě nachází ve stadiu prověřování oznámení o tom, že byl spáchán trestný čin [§ 158 odst. 3 tr.ř.]. Stěžovatel může kdykoli požádat státního zástupce o odstranění závad v postupu policejního orgánu [§ 157a odst. 1 tr.ř.]. Státní zástupce např. může dle ust. § 174 odst. 2 písm. f) tr.ř. přikázat policejnímu orgánu, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná. Závada v postupu policejního orgánu může nepochybně vzniknout i při vyřizování námitky podjatosti, resp. při jejím instančním vyřízení [§ 31 odst. 1 a 3 tr.ř.] I kdyby platilo, že k vyřízení stížnosti na podjatost pracovníka útvaru Ministerstva vnitra pro inspekční činnost [§ 12 odst. 2 tr.ř.], je již ve stadiu prověřování trestního oznámení, věcně příslušný státní zástupce [§ 146 odst. 2 písm. a) tr.ř.], pak by stěžovatel postupem podle ust. § 157a odst. 1 tr.ř. dosáhl toho, aby dozorující státní zástupce, pokud by shledal svou příslušnost, rozhodl o stížnosti sám. Rozhodnutí o této stížnosti, provedené v rámci instančního postupu uvnitř policejního orgánu, by potom bylo nicotné. Z uvedeného vyplývá, že trestní řád v dané fázi řízení poskytuje stěžovateli dostatek prostředků k ochraně jeho práva na to, aby v jeho věci rozhodl nestranný orgán. Ve smyslu zákona o Ústavním soudu, však tento závěr současně znamená, že před podáním ústavní stížnosti nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zákona. Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel proto předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona]. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona]. V Brně dne 15. prosince 2003 JUDr. Eliška Wagnerová, Ph. D. soudce zpravodaj --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-594/03-03)