# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 594/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 594/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:1.US.594.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 10. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel ústavní stížností napadl v záhlaví uvedený rozsudek Okresního soudu v Opavě "z důvodu nedodržení práv dle čl. 6 Evropského soudu". Žádá Ústavní soud o posouzení napadeného rozhodnutí, protože se domnívá, že v jeho věci nebylo zachováno právo na spravedlivý proces. Údajně mu soud neumožnil dokázat, že se trestného činu, za který byl napadeným rozsudkem odsouzen, nemohl dopustit.

Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Opavě zjistil, že se stěžovatel proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Opavě odvolal a Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 4 To 22/2001, jeho odvolání jako nedůvodné zamítl.

Ústavní soud s ohledem na svoji ustálenou rozhodovací praxi konstatuje, že : "Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]; k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje." (usnesení sp. zn. IV.ÚS 219/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, Praha, C.H. Beck, 1997, str. 563). Ústavní soud opakovaně upozorňuje na skutečnost, že právě rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě je nepochybně tím rozhodnutím, jež musí být v prvé řadě - ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn a doplnění - ústavní stížností napadeno. Rozhodnutí o ústavní stížnosti směřující jen proti rozsudku Okresního soudu v Opavě, by totiž v projednávané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zůstalo nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty (srovnej viz. právě citované usnesení Ústavního soudu).

Je tedy věcí stěžovatele, aby - jakmile mu bude usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 4 To 22/2001, doručeno, což se podle sdělení Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 10. 2001 dosud nestalo - podal ústavní stížnost nejen proti napadenému rozsudku Okresního soudu v Opavě, nýbrž i proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2001

JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-594/01-01)