# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 592/06

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 592/06
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:1.US.592.06.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 7. 2007
- Datum zveřejnění: 17. 8. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
- Klíčová slova: řízení/zastavení, opravný prostředek - mimořádný, advokát/ustanovený
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 241 odst.1, § 104 odst.2, § 30 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného usnesení Nejvyššího soudu ČR.

Stěžovatelka tvrdí, že uvedeným usnesením bylo porušeno její právo domáhat se právní ochrany u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Neměla dostatek finančních prostředků, aby si v dovolacím řízení zajistila právní pomoc advokáta a nepochopila, jaké důsledky pro ni plynou z výzvy k odstranění vad podání, protože nerozuměla pojmu zastavení řízení.

II.

Z rozhodnutí obecných soudů, vydaných ve věci sp. zn. 8 C 201/98, vedené u Okresního soudu v Jihlavě, bylo zjištěno, že stěžovatelka podala žalobu proti žalovanému J. S. na vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým tento soud rozhodl o odvolání žalovaného, podala stěžovatelka dovolání a současně požádala, aby jí byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce. Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 22. 2. 2006, čj. 8 C 210/1998 - 313, žádost stěžovatelky zamítl. K jejímu odvolání Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 4. 2006, čj. 13 Co 126/2006 - 323, usnesení okresního soudu potvrdil, protože stejně jako soud prvního stupně neshledal u stěžovatelky předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

Následně Okresní soud v Jihlavě, usnesením ze dne 5. 5. 2006, čj. 8 C 210/1998 - 325, vyzval stěžovatelku aby odstranila vady dovolání, které nesplňovalo náležitosti stanovené zákonem, neboť nebylo sepsáno advokátem, notářem, ani osobou mající právnické vzdělání. K odstranění vad jí stanovil lhůtu jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení. Současně ji poučil o následcích neodstranění vad. Usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 18. 5. 2006. Stěžovatelka v poskytnuté lhůtě vady neodstranila. Její dovolání bylo proto odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2006, čj. 22 Cdo 2001/2006 - 328.

III.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález sp. zn. I. ÚS 68/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).

Ústavní soud, vzhledem ke své shora stručně vymezené působnosti, neshledal žádný důvod pro zásah do kompetence orgánu veřejné moci, v tomto případě Nejvyššího soudu ČR. Ústavní soud nesdílí názor stěžovatelky, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Pojem "zastavení řízení" je dostatečně srozumitelný a pokud význam tohoto pojmu ve stěžovatelce vyvolal pochybnosti, zda se skutečně jedná o konec řízení před obecnými soudy, nic jí nebránilo, aby se dotázala, co uvedený termín znamená. Evidentně nelze zpochybnit, že stěžovatelce byla, ve shora zmíněné výzvě, stanovena určitá povinnost a tuto povinnost nesplnila, což je podstatou celého případu.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-592/06-1)