# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 547/05 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: I.ÚS 547/05 - ECLI: ECLI:CZ:US:2005:1.US.547.05 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 24. 11. 2005 - Datum zveřejnění: 12. 2. 2008 - Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní; právo na soudní a jinou právní ochranu - Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný - Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 266, § 125 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Ústavní stížností se J. Č. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora označeného oznámení Ministerstva spravedlnosti ČR (dále též "ministerstvo"), usnesení Nejvyššího soudu ČR a Krajského soudu Ostravě a rozsudku Okresního soudu v Ostravě, pro porušení čl. 36 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě byl stěžovatel uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (dále jen "TrZ"), jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 TrZ, trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 TrZ, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 TrZ k § 241 odst. 1 TrZ, jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 TrZ, trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 TrZ a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 TrZ. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let nepodmíněně se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Porušení svých práv stěžovatel spatřoval v postupu ministerstva a obecných soudů. Jejich rozhodnutími byl označen za zvlášť nebezpečného recidivistu podle § 41 odst. 1 TrZ, ačkoli nebyl řádně posouzen materiální předpoklad pro takové rozhodnutí - skutečná nebezpečnost jeho recidivy pro společnost. Nebylo přihlédnuto k závažnosti způsobeného následku a účinku trestného činu, způsobu provedení činu a subjektivní stránce. Je přesvědčen, že neměl být odsouzen, ale měl být dlouhodobě léčen. Po přezkoumání oznámení ministerstva, označených rozhodnutí obecných soudů a obsahu ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je podaná po lhůtě stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel podal proti shora označeným rozhodnutím podnět k podání stížnosti pro porušení zákona podle § 266 odst. 1, 2 trestního řádu (dále jen "TrŘ"). Na základě tohoto úkonu dovodil, že vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv. Oznámení ministerstva ze dne 2. 8. 2005, čj. 530/2005-ODS-SPZ, které neshledalo důvody k podání stížnosti pro porušení zákona ve prospěch stěžovatele, považoval za poslední procesní prostředek, který mu zákon k ochraně práva poskytuje a od něhož zjevně odvodil i počátek běhu lhůty pro podání této ústavní stížnosti. Jedna z procesních podmínek pro podání ústavní stížnosti je zakotvena v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení lze ústavní stížnost podat v zákonné lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jedná se o lhůtu kogentní. Její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout ani prodloužit [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu]. Podnět k podání stížnosti pro porušení zákona není opravným prostředkem, ale pouze informací směřující k subjektu (ministru spravedlnosti), který je k podání stížnosti pro porušení zákona oprávněn. Tento subjekt však není povinen podnět akceptovat, tzn. že záleží na posouzení ministra spravedlnosti, zda jsou v konkrétním případě splněny podmínky k podání stížnosti pro porušení zákona ve prospěch, případně v neprospěch pachatele. Stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem, který může podat u Nejvyššího soudu ČR pouze ministr spravedlnosti v případě, že pravomocným rozhodnutím soudu byl porušen zákon nebo toto rozhodnutí bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení (§ 266 TrŘ). V tomto směru Ústavní soud opakovaně judikoval, že stížnost pro porušení zákona, jako mimořádný opravný prostředek (§ 266 a násl. TrŘ), není posledním procesním prostředkem na ochranu práva ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý stěžovateli, ale ministru spravedlnosti. Za prostředek k ochraně práva nutno považovat pouze procesní postup, vedoucí k přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné moci, jenž je v procesní dispozici účastníka řízení a je nezávislý na rozhodnutí příslušného orgánu. Z hlediska trestního práva procesního je možno podnět k podání stížnosti pro porušení zákona považovat pouze za informaci subjektu oprávněnému k jejímu podání. Ten však nezakládá zákonem stanovené důsledky, tzn. že nemá vliv na běh lhůty k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. V projednávané věci bylo posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 3 Tdo 820/2003, které stěžovatel také napadl projednávanou ústavní stížností. Okresní soud uvedl, že označené usnesení Nejvyššího soudu ČR bylo stěžovateli i jeho obhájci doručeno shodně dne 25. 9. 2003. Od data doručení tohoto usnesení počala běžet stanovená zákonná šedesátidenní lhůta. Jelikož ústavní stížnost byla dána k poštovní přepravě až dne 29. 9. 2005 (viz razítko na listovní zásilce), jedná se o návrh podaný zjevně po lhůtě stanovené pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. V obecné rovině a pro úplnost Ústavní soud dodává, že oznámení ministerstva o neshledání důvodů k podání stížnosti pro porušení zákona nemůže porušit ústavně zaručená práva, neboť nejde o rozhodnutí, ale o uvážení ministra, zda byly splněny podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona či nikoli. Ústavně zaručená práva mohou být porušena teprve až rozhodnutím o podané stížnosti pro porušení zákona. Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-547/05-05)