# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 541/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 541/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:1.US.541.05
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 11. 2005
- Datum zveřejnění: 12. 2. 2008
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2; 209/1992 Sb., čl. 6 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností se T. P. (dále jen "stěžovatel") domáhal vydání nálezu, jímž by Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem pokračovat v jeho trestním stíhání, vedeném pod sp. zn. 1 T 118/98, a tvrdil, že v jeho věci dochází k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Porušení označeného článku Úmluvy spatřoval, a to i s ohledem na příkladmo citovaná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, pouze v délce jeho trestního stíhání (obžaloba byla podána dne 17. 12. 1998 a do současné doby nebyl vydán žádný rozsudek ve věci).

Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový musí zásadně respektovat princip dělby moci, na němž je ústavní systém České republiky založen. Při své činnosti se musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a kompetence, zejména Ústavou ČR a zákonem o Ústavním soudu. I pro Ústavní soud platí, že může vydat pouze takové rozhodnutí, ke kterému je oprávněn a nesmí svou pravomoc překračovat. Nemůže proto "suplovat" roli obecných soudů, od jejichž soustavy je důsledně oddělen.

Ústavní soud je oprávněn především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému orgánu pokračovat v porušování práva, např. z důvodu průtahů v řízení, ale nemůže mu adresovat zákaz pokračovat v trestním řízení, jehož vydání se stěžovatel domáhá.

Pokud stěžovatel v petitu ústavní stížnosti, kterým je Ústavní soud vázán, navrhl, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem pokračovat v jeho trestním stíhání, tzn. aby bylo zastaveno jeho trestní stíhání, s odkazem na délku trestního řízení, není Ústavní soud k takovému rozhodnutí příslušný. O případném zastavení trestního stíhání stěžovatele může rozhodovat výhradně jen obecný soud, u něhož je trestní řízení vedeno, a nikoli Ústavní soud. Pokud by Ústavní soud vyhověl návrhu stěžovatele, překročil by své pravomoci a zasáhl by do ústavně garantovaného principu dělby moci.

Nad rámec uvedeného považuje Ústavní soud za nutné doplnit, že stěžovatel může kdykoli v budoucnu podat ústavní stížnost na případné průtahy v jeho trestním řízení, pokud k nim bude docházet. V takovém případě je ovšem nezbytné, aby v souladu se zásadou subsidiarity před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákon o Ústavním soudu). V případě průtahů v řízení je takovým prostředkem návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravený v ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, jenž má umožnit obranu proti porušování základního práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, a který musí stěžovatel před podáním ústavní stížnosti vyčerpat.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný, podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-541/05-05)