# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 536/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 536/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:1.US.536.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 10. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání /odpírání výkonu vojenské služby
- Klíčová slova: vojenská a civilní služba
- Dotčené předpisy: 119/1990 Sb., čl.; 198/1993 Sb., čl.

## Výrok

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 6. 9. 2001.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu ČR shora citované, kterým byla podle ustanovení
§ 268 odst. 1 tr. řádu zamítnuta stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ČR ve prospěch obviněného J. G. proti usnesení Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 6. 8. 1991, sp. zn. 4 Rtvo 27/91.

Stěžovatel - syn zemřelého J. G. - je toho názoru, že rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR byla porušena práva zakotvená v čl. 6 odst. 1 a čl. 9 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v čl. 1, čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 18 a 29 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv.

Soudce zpravodaj z podání stěžovatele a z obsahu spisu zjistil, že samotnému stěžovateli nebyla porušena ochrana jeho ústavně zaručených práv, jichž se dovolává.

Ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou.

Ústavní stížnost slouží k ochraně subjektivního veřejného práva navrhovatele. Jedná se o prostředek individuální právní ochrany. Stěžovatel musí být napadeným zásahem orgánu veřejné moci sám postižen, což znamená, že nemůže podat ústavní stížnost za někoho jiného.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu.
Soudce zpravodaj proto konstatoval, že návrh ústavní stížnosti byl podán někým zjevně neoprávněným a jako takový jej musel mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-536/01-01)