# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 532/03 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: I.ÚS 532/03 - ECLI: ECLI:CZ:US:2004:1.US.532.03 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 29. 6. 2004 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost "zbraní"; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; právo na soudní a jinou právní ochranu; zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba) - Klíčová slova: správní orgán, právní předpis - Dotčené předpisy: 1/1993 Sb., čl. 4, čl. 81; 151/2000 Sb., § 95; 2/1993 Sb., čl. 36, čl. 37 odst.3 ## Výrok Ústavní stížnost se o d m í t á . ## Odůvodnění Ústavnímu soudu byla dne 13. 10. 2003 doručena prostřednictvím faxu ústavní stížnost stěžovatelky, písemně doplněná 14. 10. 2003, kterou stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu a současně navrhla zrušení ustanovení § 95 bodu 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb. Stěžovatelka ve stížnosti uvedla, že Český telekomunikační úřad ve správním řízení rozhodl, že je povinna zaplatit poskytovateli telekomunikačních služeb částku Kč 6 332,90 za poskytnuté služby. Podle stěžovatelky mělo být rozhodnutími správních orgánů porušeno její vlastnické právo, zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Dále bylo údajně porušeno její právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na veřejné projednání věci ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatelka také navrhla zrušení ustanovení § 95 bodu 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb. pro rozpor s čl. 4 a čl. 81 Ústavy ČR a čl. 36 - 38 Listiny. Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti, nutné k jejímu meritornímu projednání. Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ve lhůtě stanovené zákonem [ust. § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 3. 2004 (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Dalším formálním předpokladem pro projednání ústavní stížnosti, který Ústavní soud v dané věci přezkoumával, je přípustnost návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C.H.Beck, Praha 2001, str. 79. Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1, ve spojení s § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu]. Podle § 244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OSŘ"), rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán"), podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1 OSŘ ), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta (§ 246 odst. 1 OSŘ). Stěžovatelka tedy nevyužila procesního prostředku, který jí k ochraně jejích práv poskytuje OSŘ v části páté, nově koncipované s účinností od 1. 1. 2003. Stěžovatelka tak nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. V dané věci by tedy byly naplněny podmínky pro odmítnutí ústavní stížnosti soudcem zpravodajem pro její nepřípustnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka však svou ústavní stížnost spojila s návrhem na zrušení § 95 bodu 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb. K podání návrhu na zrušení ustanovení zákona je stěžovatel legitimován pouze v případě, když aplikací určitého zákona nastane skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti a která přímo zasahuje do sféry ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele ve formě rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci, a jestliže je návrh na zrušení zákona podán spolu s touto ústavní stížností [§ 74 zákona o Ústavním soudu]. Protože ústavní stížnost stěžovatelky byla odmítnuta, odpadla tím podmínka projednání návrhu na zrušení ustanovení zákona podle ust. § 74 zákona o Ústavním soudu [viz podobně např. usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4, C.H.Beck, Praha 1996, str. 351]. Ústavní soud se proto již nezabýval návrhem na zrušení ust. § 95 bodu 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Na základě shora uvedených skutečností odmítl senát Ústavního soudu ústavní stížnost stěžovatelky podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. června 2004 JUDr. František Duchoň, v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-532/03-03)