# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 529/20

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 529/20
- ECLI: ECLI:CZ:US:2020:1.US.529.20.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 2. 2020
- Datum zveřejnění: 16. 3. 2020
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
- Klíčová slova: opatrovník
- Dotčené předpisy: 292/2013 Sb., § 469; 89/2012 Sb., § 892 odst.3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. U Okresního soudu ve Zlíně je pod sp. zn. P 43/2015 vedeno řízení ve věci péče o nezletilé vedlejší účastníky b) a c), jejichž rodiči jsou stěžovatelka a vedlejší účastník a). Stěžovatelka v řízení navrhla změnu kolizního opatrovníka, statutárního města Zlín, přesvědčena, že dosavadní opatrovník straní otci a svým neprofesionálním přístupem dostatečně nehájí nejlepší zájem dětí. Návrh stěžovatelky byl napadenými usneseními zamítnut, neboť výtky vůči opatrovníkovi zůstaly v obecné rovině tvrzení, k prokázání konkrétních pochybení stěžovatelka nenavrhla žádný důkaz a soudy vlastním šetřením pochybení neshledaly.

2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh splňuje náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z principu subsidiarity ústavní stížnosti plyne, že Ústavní soud se podáním stěžovatele může zabývat až ve chvíli, kdy stěžovateli nezbývají žádné jiné prostředky k ochraně jeho práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Směřuje-li ústavní stížnosti proti dílčímu (procesnímu) rozhodnutí, uvedená podmínka zpravidla (jako v tomto případě) naplněna není [např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)].

3. Neshledal-li soud návrh stěžovatelky na změnu kolizního opatrovníka důvodným, může se stěžovatelka proti jeho postupu bránit opravnými prostředky proti meritornímu rozhodnutí věci, přetrvávalo-li její přesvědčení, že vydané meritorní rozhodnutí v důsledku absence řádného zastoupení nezletilých dětí nesledovalo jejich nejlepší zájem, což ostatně učinila, jak je patrno z ústavní stížnosti, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 528/20, kterou stěžovatelka brojí proti meritorním rozhodnutím ve věci a v níž paralelně vznáší tytéž námitky vůči postupu kolizního opatrovníka v řízení. V uvedeném řízení může stěžovatelka uplatnit veškeré námitky o údajném porušení svých ústavních práv - nikoliv v řízení tomto, v němž se má Ústavní soud podle představ stěžovatelky zabývat její nespokojeností se způsobem výkonu funkce stanoveného kolizního opatrovníka a dílčím procesním rozhodnutím o jeho "neodvolání". Není zcela bez významu ani to, že "hlavními" účastníky výše uvedeného řízení jsou nezletilí vedlejší účastníci, o jejichž práva především jde, a stěžovatelka nepřichází s žádným konstruktivním (konkrétním) návrhem - kdo by měl funkci kolizního opatrovníka vykonávat a hájit zájmy jejich dětí, které se v řízení ocitly v důsledku neschopnosti svých rodičů vyřešit konfliktní situaci rozumně.

4. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-529/20-1)